Anketa 1

SGPE – 1×05 – Hope (part 2)

„Poručíku? Podívejte se támhle“ Poručík Princ Moran, který měl již dost toho Herrymanova zápalu pro pátrání si od poloviny cesty myslel, že už trpí halucinacemi. Kupodivu to tentokrát viděl taky. Na dobrých dvacet metrů před nimi stála postava. Muž stál v klidu a vzpřímeně, ruce měl v kapsách a vypadal jako by byl tady na dovolené. „Ahoj Princi.“ Promluvil hlasitě. Prohrábl si prošedivělé vlasy a vykročil směrem k nim. „Rád vás vidím poručíku, při převelení povýšení? Gratuluju.“ Princ nevěřil vlastním očím. Stál před ním Samuel Altaire, jeho starý známý z Atlantidy. Ten se však nacházel na miliony světelných let daleko, v galaxii Pegasus, na Atlantidě. „To se mi zdá, mám halucinace.“ Seržant do něj strčil „Nezdá poručíku, já ho vidím taky.“ Samuel se pouze usmál. „A jaká je pravděpodobnost, že by dva lidé měli stejnou halucinaci? Navíc, když se tady se seržantem vidím poprvé. Mimochodem těší mě.“ A nabídl seržantu ruku, který ji sice neochotně a s jistým strachem stiskl. „Jak vidím kamaráde, budete potřebovat moji pomoc. Zase“ S těmito slovy se Sam otočil, v písku, na patě a mírným krokem si to začal mašírovat skrz nehostinou krajinu.
„Kam to jdeš?“ hulákal na něj Princ. Samuel se zastavil a mírně se na něj zamračil. „Ukázat vám cestu domů“ a dal se opět do pohybu. Seržant se významně podíval na Prince, ale ten, ani nevěděl proč, ale věřil Samuelovi, tedy tomu co se zdálo být jako on. Rozběhl se tedy za ním, jeho společník jen potichu zaklel a hluboce se nadechl. „Pokud tedy nejsi výplod naší fantazie tak co si?“ Samuel neodpovídal. Chvíli šli svorně vedle sebe, až pak spustil. „To není důležité. Důležité je abyste věděli kam vás teď vedu.“ Ušli značnou část cesty bez mluvení, Princ očividně očekával, že mu jeho přítel něco prozradí, ale k tomu se zřejmě neměl. „A kam nás to tedy vedeš?“ Altaire se na něj podíval. „K jediné vaší šanci, jak přežít“
Šli dobrou hodinu, slunce se ne a ne pohnout vypadalo to, že nikdy nezapadne. Seržant Herryman najednou padl k zemi. „Je v bezvědomí“ řekl Princ, když se k němu zklonil. „Dehydratace, počkej ponesu ho, už je to jenom kousek“ Princ jen sledoval, jak jeho známý bere bezvládné vojákovo tělo na ramena, stále vypadal stejně, jeho mírně vrásčitá tvář vůbec nebyla zalitá potem. „Jdeme dál.“ Ušli tedy ještě pár metrů. Princ byl tak unaven, že kdyby jej Samuel nezastavil, velice by na to doplatil. Stáli na okraji hluboké propasti, na její druhou stranu skoro nebylo vidět. „Jsme tady. Pojď támhle.“ A vykročil po své pravé ruce, asi po dvou metrech to vypadalo, že se začíná propadat,ale nebylo tomu tak, pouze tam byla širší cestička která se mírně svažovala, nakonec Samuel i s Harrymanem zmizeli. Princ zrychlil a spatřil ve skále vedle něj průchod. Jeskyně byla prostorná, ale na to aby pojmula celou posádku byla i tak malá. Samuel položil tělo na zem. „Teď sleduj pozorně, Antikové ve zdejší galaxii nebyli dlouho, ale stihli zde ukrýt pár dá se říct, jejich technologických klenotů. Na dně toho kaňonu je antická základna. Sice v polorozpadlém stavu, ale je tam. Důležitější je teď to co je uvnitř.“ Postavil se ke zdi naproti vchodu a přejel rukou nad jedném z kamenů. Ten se jakoby proměnil před Princovýma očima v panel, po kterém Samuel rukou klepl. Skála před ním se rozevřela. Nový průchod vedl do podobné místnůstky, jako byly transportéry na Atlantidě. „Tudy se dostanete na starou Antickou loď, pomoci ní můžete získat Ereba nazpět. Musím pouze upozornit na jedno, je to loď na které antikové poprév testovali hyperpohon, takže nemusí být zrovna funkční po tolika letech“ S posledním slovem odstoupil od transportéru a došel k průchodu ven z jeskyně. „Kdo vlastně jsi?“ Ale než se Princ otočil byl Samuel pryč. Přísahal by, že předtím, než zmizel, jeskyni ozářilo jasné bílé světlo. Zřejmě se mu to jen zdálo.
Za sebou zaznamenal pohyb, prudce se otočil a spatřil jen Herrymana, který sebou na zemi cuknul a snažil se zvednout na nohy. „Vstávej, půjdeme se podívat dolů“
Mezitím se doktor Russell snažil všemožně vytočit bránu na adresy které si zapamatoval při studiu brány, kterou zapojili na Erebu. Bezúspěšně. „Takže bránou se odsud nedostaneme?“ Přistoupil k němu Johnatan. Leonard se na něj otočil „Jak vidíte tak ne, plukovníku. Pokud si můžu dovolit hádat tak energetický zdroj brány je definitivně vybitý.“ Johnatan se smutně usmál. „Takže tady zůstaneme než nás to upeče je to tak?“ Russell mu na to kývnul. Johnatan měl již propocenou blůzu a tak ji odložil. Edward a Joanna se již vrátili, jediný kdo zbýval byl Princ. „Pane, nemyslíte si, že by někde zkolaboval, že ne?“ Projevila obavy Joanna. „Nemyslím si, ale i to je dost možné.“ Dvětil plukovník, ale sotva co to dořekl, se objevily na horizontu dvě postavy. „Pane!“ Volal Princ. „Našli jsme jeskyni a ne jen to!“
Jakmile Johnatan vydal rozkaz k pohybu nastal rozruch, jak se všichni z posledních sil začali zvedat a rychlým krokem se vydali směrem k Princi a Herrymanovi. Herryman již osvěžený jejich nálezem, vedl průvod posádky a Princ čekal na plukovníka. „Co jste vůbec našli poručíku?“ zeptal se Johnatan s úsměvem když k němu doběhl s Russellem po boku. „Pane našli jsme jeskyni a v ní je transportér do staré antické základny a co je ještě lepší, v té základně je schovaná loď pane! Je obrovská. Možná i věčí jak Erebos.“ Doktor Russell ani nevyčkával a už se dral do čela průvodu. Určitě jak slyšel slova antická základna a loď byl natěšený se na to všechno podívat. Eteas jen zakroutil hlavou a pokynul Princi aby srovnali krok s výpravou.
Nejhorší to bylo, když se všichni najednou snažili dostat do jeskyně. Transportér nebyl dostatečně velký takže došlo k mírné tlačenici, ajakmile byli všichni v antické základně kde byl chlad, padli k zemi únavou. Johnatan vydal rychle pár rozkazů pár vojákům, kteří měli prozkoumat nejbližší oblasti mezitím jeho, a všechny co byli ještě při síle, zavedl Princ k majestátní, i když staře vyhlížející lodi Antiků. „Víte poručíku jak se do ní dostat?“ Princ se usmál a kývnutím poukázal na kruhovou platformu pod zakotvenou lodí. „Musíme kruhy pane“ Johnatan nechápavě svráštil obočí. „Kruhy?“ Než se Princ nadechl k tomu aby vysvětlil co to kruhy vlastně jsou, už doktor Russell spěšně přiběhl k nim a zaktivoval je. Ze země vyletělo pět kruhů a on se ocitl mezi nimi, pohltilo jej světlo a kruhy zaletěly zpátky do podlahy. Doktor Russell zmizel. „Co to sakra je?!“ vystřelil otázku Johnatan překvapeně. „Antické transportní kruhy pane, funguje to podobně jako ten transporter, kterým jsme se sem dostali. „Jděte pro něj.“ Ukázal na tři důstojníky co stáli vedle něj. „Plukovníku? Tohle by vás asi zajímalo.“ To je našel jeden ze vojáků co poslal prozkoumat základnu. „Páni. Ta je velká“ Zarazil se když spatřil loď. „Co jste našel desátníku?“ Zeptal se jej plukovník. „Myslíme, že jsme našli antickou zbrojnici. Pojďte za mnou.“
Zbrojnice byla prostorná místnost, kde byly po obvodu regály, ve kterých byly podivně vyhlížející ruční zbraně. „S podobnými jsme se již setkali pane, na Atlantidě. Byl to ale zřejmě novější model. Používali to tamní replikátoři.“ Promluvil Princ, když jednu z těch zbraní zvedl z regálu. „Jsou tu nějaké dva mody pane. Zřejmě na uspání a na zabití, ale nemůžu to říct přesně moje znalosti antičtiny jsou omezené.“ Johnatan se usmál. „To je v pořádku poručíku. Vyzbrojte se tím, určitě se to bude hodit. Teď musíme nahnat posádku na loď a dohnat Ereba. Jenom za pomoci Ereba se dostaneme domů.
Asi po půl hodině, kdy už byl všechen vojenský personál vyzbrojen (bohužel na některé se nedostalo), se plukovník Eteas postavil před celou posádku, dokonce tam byli už i Princ a doktor Russell. „Poslouchejte mě dobře. Teď se nalodíme na starou antickou loď, věřím, že jste unavení, ale budete se muset dát hned do práce abychom ji dostali do vzduchu a dohonili tak co nejdříve Erebos. Jděte postupně za poručíkem Moranem a seržantem Herrymanem. Ti vás dovedou k transportním kruhům a tys vás dostanou na palubu lodi. Tam si najdete nějaké místo a počkáte až budou všichni na palubě. Je to všem jasné?“ z davu před ním se ozvalo souhlasné zamručení. „Dobře tak pohyb.“ Nastala opět tlačenice, jako předtím u transportéru. Každý se snažil dostat do vnitř lodi jako první. Jako poslední se naloďovali Johnatan, Edward, Joanna a Moran. Nebylo snadné se v blízkých prostorách místnosti s kruhy pohybovat, ale nakonec jej členové posádky dovedli za doktorem Russellem, který našel řídící místnost. Jeho a pár dalších vědců našel již sedět u konzolí. „Takže? Našli jste něco?“ Zeptal se. „Tahle loď byla experimentální třídou, tak jako je dejme tomu Erebos. Na téhle lodi byl poprvé vyzkoušen hyperpohon, podle dat uložených v databázi lodi, samozřejmě.“ Řekl Russell „A tady máme energetický stav lodě“ doplnil jej druhý vědec. „Dobře. Najděte způsob jak to dostat do vzduchu“ rozkázal jim Johnatan. „To není až tak těžké plukovníku, stačí najít polohu můstku, kterou přibližně známe.“ Na konzoli zmáčkl pár tlačítek a na obrazovce se objevil plán lodi, který se postupně přibližoval. „tady plukovníku vidíte?“ ukázal mu doktor. „Dobře, Morane, Blaku jděte a vy myslím doktore byste chtěl jít s nimi nemám pravdu?“ Russell mu ani neodpověděl, místo toho se rychle zvedl z židle a s Princem a Edwardem odešel. „Zjistili jste ještě něco?“ Otočil se Johnatan zpátky k vědcům. „Ano plukovníku, našli jsme jméno lodě.“ „Což je?“ „Loď se jmenuje Epikureis“ Johnatan se usmál „To bychom ji měli přejmenovat co říkáte“ ozvala se z rohu Joanna. „Jo jako třeba na Enterprise?“ ozval se druhý vědec. „Hope“ řekl Johnatan. „Co prosím?“ nechápavě dotsčný vědec zvedl hlavu. „Pojmenujeme ji Hope, jako Naděje. Naděje opětovné cesty domů“ V tom se loď zatřásla, po celé lodi se začaly rozsvěcovat světla, loď se jakoby probouzela z hlubokého spánku.
Vrata hangáru se hlučně otevíraly, hluk by slyšet až u brány kde se dokonce i země třásla. „Co to sakra je?“ ozval se jeden Fulvienec, který byl vyslaný najít doktora Russella. V dáli viděl jak se nad horizontem postupně objevovala majestátní loď. Při stoupání se mírně natáčela zádí k nim. Fulvienci nevěřili vlastním očím. Motory lodě zazářily jasnější modrou barvou a loď zmizela v namodralém oblaku. Toto zrychlení lodě vyvolalo tlak který všechny čtyři fulvience odhodil dobré dva metry. „Co to bylo sakra?“ ptal se první fulvienec, který se postavil na nohy. „Musíme to oznámit admirálovi. Pokud mají loď musíme ho varovat. Vytočte bránu.“ Fulvienec nejbližší dhd se k němu postavil a snažil se zadat adresu. Neúspěšně. „Nejde to pane.“ Podrážděný fulvienský velitel zavrčel a odstrčil svého podřízeného od panelu. A začal zkoušet vytáčet bránu na Erebos. Bohužel pro ně, energetický zdroj brány byl vybitý, ale neměli tam žádného doktora Russella, který by jim to řek.
„Jak to myslíte, že vy jste to nebyli?“ ptal se Johnatan Russella, když je našel. „Našli jsme můstek, ale jakmile jsme jej otevřeli, loď doslova ožila, jak můžete vidět. Zatím jsem zjistil jak ovládat pár systémů“podrážděně mu odpověděl Leonard. „Jakých systémů? Doufám, že aspoň zbraňových, protože nehodlám se objevit před Erebem a házet po něm kamení, pokud mi rozumíte!“ „Nebojte plukovníku, pracuje se na tom. Zjistíme jak ovládat loď, ale šlo by to rychleji, kdyby tady byl doktor McKay a doktorka Fergssonová“ Johnatan jen vzdychl. „Zjistěte jak ovládat loď, musíme to zjistit“ V tom loď zpomalila, na stropu můstku vyskočily hodiny v antičtině. „Pane, to byste měl vidět“ Ozval se Princ od oken. Johnatan i doktor Russell přišli k oknům. Loď zastavila u planety, ale nad planetou byly i další tři lodě. Erebos a dvě neznámé, které byly silně poškozeny. Jedna najednou změnila kurz a zamířila na planetu. Z útrob můstku se ozval mírný zvukový signál, jako by se něco aktivovalo. Russell přiskočil k řídícímu křeslu a podíval se na obrazovku. „Aktvoval se nějaký druh maskovacího zařízení“ „Jakého maskování?“ Zeptal se Princ. „To kdybych věděl poručíku, tak bych neřekl nějaký druh nemyslíte?“
O pár pater níž se bavil zrovna Herryman s desátníkem, který byl na průzkumu se seržantem Parkrovou, když v tom uslyšeli zvuk vytáčející brány. Oba zpozorněli a namířili zbraně na dveře, zpoza kterých se to ozývalo. Přistoupili k nim a otevřeli dveře. Za nimi byla místnost s bránou, která se právě aktivovala. Oba poklekli a čekali co se bude dít. Chvíli byl klid, ale nakonec skrz bránu propadl jeden jediný člověk, brána se za nim okamžitě zavřela. Herryman i jeho společník přispěchali k muži na podlaze před bránou, když jej obrátili na záda poznali ve tváři admirála Amenetepa.

Stargate Libertas s1e10 (Midway)

10.Kapitola (Midway)

Jeden voják běží po celém městě do kanceláře Jacka, vběhne do jeho kanceláře a vydechne si a řekne.“Pane, naše sensory objevili blížící se lodě k naši stanici.“ Jack se na něj podívá trochu znepokojeně a řekne.“Vyhlaste pohotovost na stanici ať čekají přílet našich sil.“ Voják zasalutuje a odpoví.“Ano, Pane.“ Jde vyhlásit poplach do řídící místnosti, bojeschopné lodě byly všechny, takže se moc nečekalo a šel za Michalem, došel k jeho ubikaci a zaklepe. Po deseti minutách se otevře.“Zdravím, Jacku“ Jack se usměje.“Ahoj, potřeboval bych abys připravil všechny své piloty, budeme je potřebovat do boje s Fulvienci.“ Michal se usměje a zeptá se.“My někam útočíme?“ Jack s kamenným výrazem odpoví.“Ne, oni útočí na nás.“

 

O několik tisíc světelných let dál

Fulvienská loď letěla hyperprostorem na jednom z můstku stál Velitel celé téhle části flotily. „Pane za pár hodin budeme u cíle“ Velitel se podívá na navigačního důstojníka.“Dobře, dejte rozkaz všem lodím, ať začnou střílet na cíl hned co vyletíme z hyperprostoru.“ Po celém můstku se sborově ozvalo.“Ano Pane“

 

O několik tisíc světelných let zpět

Michal stál v hangáru a hovořil ke skupince pilotů.“Pánové, tohle jak vidíte je část Fulvienské flotily je jich dle odhadů asi deset a míří ke stanici vysokou rychlostí a budou odhadem do pěti hodin u našich, Puddle Jumper jejich štíty nepodletí ale je tu dobrá rada pro vás, střílejte hned jak se vám dostane do cesty a snad to nezasáhne jejich stíhače nebo někoho z našich. Poletíme v závěsu za BC-305tkama přistaneme na jejich ploše mezi railguny a raketovými silami. Pokud nejsou otázky tak se můžeme rozejít. Hodně štěstí.“ Piloti se rozešly a šli na své pozice. Jack vejde do hangáru a řekne.“Potřebuji abyste letěli s první vlnou, jen pro jistotu.“ Michal trochu rozhořčeně a řekne.“Měli jsme letět s druhou vlnou, proč to tak měníš, moji lidi první vlnu nestihnou ani se nestihnou dostatečně připravit!“ Jack usměje se a řekne.“Já vím, že tě to musí štvát a nejraději bys mě poslal někam ale teď potřebuji abys byl v první vlně a tobě můžu důvěřovat když ti důvěřoval i můj praprapraděda.“ Otočí se a odejde. Ashleey šel si mu říct, že.“Deryl je fulvienský špeh.“ Jack se dívá na Ashleey usměje se a řekne.“Ne neřekl sem mu to a pokud možno sem ho radši poslal první vlnou, abych to vyřešil po našem.“ Ashleey trochu překvapeně.“Takže jdeš Deryla zmlátit nebo co?“ Jack ji neodpoví a jde za Derylem do jeho ubikace. Deryl byl dost překvapený a řekne.“Co chceš?“ Jack se zasměje a řekne.“Ten špeh co jsme ho nedávno zavřeli, zpíval jednu krásnou písničku.“ Deryl se díval na Jacka trochu nechápavě a zeptá se.“Jakou písničku?“ Jack se dívá na Deryla a řekne.“Vyzpíval mi, že jsi špeh.“ Deryl rozhořčeně vykřikne.“Já špehem co bych stoho měl, když sem ti sám nabídnul zničení Fulvienu.“ Jack vytáhne nůž a přitlačí rychle Deryla ke zdi a dá mu ke krku nůž a řekne.“Nevěřím ti! Buď mi řekneš pravdu, pokud mi ji neřekneš tak mi věř, že jednoho dne budu mít jednoduchý způsob jak to s tebe dostanu a bude to hodně bolestivé!“ Deryl trochu zděšeně a ještě ho dost řezal ten nůž do krku a začne se smát a řekne.“Tvé zastrašovací techniky jsou k smíchu.“ Vtom se povede Derylovi, vyrazit nůž z ruky a ten sletěl za postel a začnou se tam rvát, Deryl se dostane k noži a Jack se v té rychlosti neubrání a spadne na zem a pokouší se dostat ke dveřím, Deryl se k němu přiblížil a zastavil Jacka. Jack se vyděšeně dívá na Deryla, který svíral nůž v ruce a klekne si jednou rukou chce vrazit do Jacka nůž ale Jack ho zastaví oběmi dlaněmi a ještě volající o pomoc ale Deryl mu pokouší zacpat pusu druhou rukou ale Jack se mu do ní zakousne a nakonec, do místnosti vejde Ashleey a dva vojáci. Ashleey vytáhne v rychlovce zbraň a střelí Deryla do ruky a tomu spadne nůž naštěstí ten nůž nebyl moc ostrý. Dva vojáci odvedou Deryla na ošetřovnu a nakonec do věznice. Jack si oddychne a řekne.“Dík, nečekal sem, že mě bude chtít zabít.“ Ashleey se usměje a řekne.“Příště to nech na nás.“ Podá ruku Jackovi a ten pochvíli odejde. Procházel se uličkami města a všichni ho zdravili a dívali se kde přišel k těm modřinám.

 

O několik světelných let dál

Michal s piloty byl už u stanice a čekali kdy doletí, Fulvienské lodě. Vtom se v Puddle jumperu ozve.“Už se blíží! Připravte na útok!“ Před zraky všech, začali všechny Fulvienské vylétávat z hyperprostoru a celá stanice byla pod těžkou palbou štíty držely, takže se ihned do boje pustili všechny letouny lidí a fulvienců. Michal se nerušeně dostával se svoji eskadrou k Fulvienským lodím ale ty s jeho eskadry všimly a začali střílet šlo tříštivé střely ale antický štít ještě vydržel takovou palbu ihned dá celé eskadře povolení střílet na Fulvience. Fulvienská loď která po nich střílela to schytala dost příšerně roztrhala se na kusy a letěli dál ale po tomhle útoku se fulvienské letky začali zajímat o Michalovu eskadru. Za jeho zády se objevil jedna z fulvienský stíhaček, která za ním střílela jak zběsilá ale F-308ky měli všechno pod kontrolou takže nebyl problém zastavit jednu fulvienckou stíhačku. BC-305tky vůbec neútočili dívali se na boj z bezpečné dálky a čekaly na to až jim dá znamení eskadra Michala.

Michal měl na kontě se svoji eskadrou už třetí loď takže se během pár chvil ozvalo znamení na útok BC-305tek a ty na to duply a během pár minut se dostali na dostřel a začali střílet z asgardských paprskometů a stříleli i na zbloudilé fulvienské letce, kteří se pokoušeli o kamikadze ale ty se jim nedařili, už vůbec. Fulvienské lodě byly trhány na kusy. Velitel na můstku z jedné z nich dal rychle rozkaz, k přiblížení k BC-305tce protože jeho loď začala být na řadě. Během pár chvil se dostal až k formaci BC-305tkám ale nezastavoval a chtěl narazit do lodě, aby při téhle bitvě byla zničena aspoň jedna z nepřátelských lodí ale to se mu nepovedlo jeho loď byla zničena 2kilometry od cíle. Michal slyšel ve všech komunikacích jásot a všichni gratulovali hlavně je mu a on odpoví radostně.“Děkuji ale myslím si, že si to zaslouží má eskadra hlavně díky našemu počtu se to povedlo.“ Velitel z jedné BC-305tky se ozve ve vysílačce.“Nemusíte být tak skromný ale i tak pro vás otevřeme šampaňský.“ Michal se zasměje a odpoví.“Dobře.“

 

O několik světelných let zpět

Jack seděl v kantýně a popíjel čaj a vyrušila ho návštěva Ashleey a usměje se na ni ale nic neřekne. Ashleey ho pohladí po zádech a řekne.“Musíš říct, Michalovy pravdu, že jeho praprapra vnuk je zmetek.“ Jack sedí a řekne.“Je to těžké říct, někomu kdo znal mého praprapradědu, nemusí tomu ani uvěřit.“ Ashleey položí hlavu na jeho rameno a odpoví.“Neboj se on to pochopí, že jeho syn zmetek.“ Jack dopije čaj a zamyšleně řekne.“Nemnělo by mě to tak brát, můj nejlepší přítel je zrádce, těžko se tomu věří, ani já sobě už nevěřím, na tož abych věřil někomu jako je Deryl nebo ty.“ Ashleey se na něj podívá překvapeně a uklidňuje ho.“Neber ho jako přítele ale jako prostého zrádce.“ Jack se zvedne a odejde, z kantýny, Ashleey ho pozorovala až do doby než se za ním zavřely dveře.

 

O tři hodiny později

Michal přijde do kanceláře Jacka a řekne.“Odrazili jsme Fulvienský útok ale co mě znepokojuje, že si zase zavřel Deryle.“ Jack se zvedne a řekne.“Deryl je zrádce a máme svědectví jeho spolupachatele.“ Michal bouchne do stolu a řekne.“Možná sis zasedl na mého praprapravnuka ale tohle já nebudu trpět, abys mi ho obvinil ze špionáže!“ Jack rozhořčeně řekne.“Musel sem ho zavřít kvůli tomu, že mě málem zabil ale rozkaz k zatčení dala Ashleey a já nemám právo ji to vymluvit protože mě Deryl chtěl zabít.“ Michal se otočí a řekne.“Jdu si něco vyřídit.“ Jack na něj zakřičí.“Ne abys udělal blbost!“ Michal vejde do kanceláře Ashleey a řekne.“Slyšel sem, že si podala zatykač na Deryla.“ Ashleey trochu vyděšeně řekne.“Nemůžete mi to vymluvit, máme svědectví a chtěl zabít Jacka, kdybych tam nepřišla tak by Jack byl mrtvý a celé město by bylo v chaosu.“ Michal se po hodině zklidní a odejde do své ubikace.

 

Sneak Peek – SGPE s01e05

„Poručíku? Podívejte se támhle“ Poručík Princ Moran, který měl již dost toho seržantova zápalu pro pátrání si už od poloviny cesty myslel, že už trpí halucinacemi. Kupodivu to tentokrát viděl taky. Na dobrých dvacet metrů před nimi stála postava. Muž stál v klidu a vzpřímeně, ruce měl v kapsách a vypadal jako by byl tady na dovolené. „Ahoj Princi.“ Promluvil hlasitě. Prohrábl si prošedivělé vlasy a vykročil směrem k nim. „Rád vás vidím poručíku, při převelení povýšení? Gratuluju.“ Princ nevěřil vlastním očím. Stál před ním Samuel Altaire, jeho starý známý z Atlantidy. Ten se však nacházel na miliony světelných let daleko, v galaxii Pegasus, na Atlantidě. „To se mi zdá, mám halucinace.“ Seržant do něj strčil „Nezdá poručíku, já ho vidím taky.“ Samuel se pouze usmál. „A jaká je pravděpodobnost, že by dva lidé měli stejnou halucinaci? Navíc, když se tady se seržantem vidím poprvé. Mimochodem těší mě.“ A nabídl seržantu ruku, který ji sice neochotně a s jistým strachem stiskl. „Jak vidím kamaráde, budete potřebovat moji pomoc. Zase“ S těmito slovy se Sam otočil, v písku, na patě a mírným krokem si to začal mašírovat skrz nehostinou krajinu.

 

22.10.2010 – Stargate Projekt Erebos – 1×04 – Divided

22.10.2010 Vyšel nový díl Stargate Projekt Erebos s01e04 s názvem Divided

SGPE s01e04 – Divided (part 1)

Johnatan si seděl pohodlně ve asvé kajutě a pročítal si hlášení vědeckého týmu ohledně WHD a pokroku s bránou. Doktor McKay dospěl k názoru, že nebude zrovna rozumné používat WHD, dokud nepřijdou s Victorií na to jak jej přesně kontrolovat. Začetl se dál. Již pár dní byli mimo hyperprostor, jelikož se čekalo na tým, který plukovník vyslal skrz bránu, když ji uvedli do provozu. Narazili na planetu, na které by mohla být voda v kapalném skupenství a nijak toxická. Eteas položil hlášení a zabořil se více do křesla, zavřel oči a zhluboka se nadechl. Chtěl být zpátky na Zemi, chtěl se vrátit zpátky do dne, kdy jej generál O’Neill povolal a nabídl mu tohle místo. Přestože si Jack dělal srandu, že nemá na vybranou, věděl, že by jeho rozhodnutí akceptoval.

Rozezněl se interkom „Neplánovaná červí díra. Obraný tým do prostoru brány!“ Eteas ještě chvíli seděl na místě. I přes zavřená víčka vnímal červené výstražné světlo, které signalizovalo stav pohotovosti. Po značné chvíli Johnatan otevřel oči a postavil se z křesla. Vyšel z kajuty a svižným krokem se vydal k bráně. Když procházel můstek, už poznal, že není se čeho obávat. Prošel můstkem a pak chodbou k oné vyhlídkové místnosti, kam umístili bránu. U brány byl už admirál Amenetep a právě rozmlouval s vysokou osobou, ve které Johantan poznal doktora Russella, kterého poslal s týmem skrz bránu. „Vidím admirále, že jste již na nohou, to mě těší. Doktore“ pozdravil kývnutím Russella. Došel až k další osobě, tentokrát veliteli týmu. „Poručíku Morane? Tak co.“ Princ s usměvem zasalutoval „Pane, přinesli jsme pár sudů jak můžete vidět támhle, ale nevím zda to nějak pomůže“ Ukázal do kouta, kde ležely čtyři sudy „A právě na planetu admirál vyslal tým, který má zajistit věčí množství vody“ Johnatan se otočil k Chufovi „Takže vy jste vyslal tým?“ Amenetem si na prsa založil ruce a upřeně se podíval na jeho soka „Ano dovolil jsem si vyslat tým a pokud vás to uklidní plukovníku dovolil jsem si vyslat mé lidi, jelikož jak vidím tak lidi ze Země se na moc nezmůžou“ Johnatan se otočil k poručíkovi. „Dobrá práce poručíku, jděte si odpočinou. Za hodinu vás chci v briefingové místnosti. Zastavte se, ale prvně na ošetřovně. Můžete jít“ Johnatan počkal než odejte tým, když se měl i Chufu na odchodu zastavil jej „Rád bych si s vámi promluvil mezi čtyřma očima“ Amenetep jen významně pozvedl obočí „Dobrá tedy, o čem?“ „Ohledně provozu brány. Bez mého vědomí, už nikdy nevyšlete tým, já vás o svém kroku informoval, vy mě ale ne. Kde je tedy zakopaný pes?“ Johnatan začal přešel po místnosti a zastavil se u DHD. „Víte plukovníku“ Začal Amenetep „já nejsem ničím vázán k tomu abych vám oznamoval, svoje rozkazy mým lidem.“ Johnatan se na admirála usmál „Takže, když vy nejste ničím vázán tak já tedy na ně nemusím brát ohledy, takže když teď řeknu, že skočíme do hyperprostoru, jelikož se zde zdržovat je rizikové. Nebo vám mám připomenout, že jsme již dvakrát narazili na neznámé plavidla? Které mimochodem na nás útočily.“ Amenetep se mírně zarazil, ale nedal nijak znát své rozčarování „Víte stejně jako já, že to neuděláte plukovníku, potřebujeme získat nějaké zásoby pitné vody a ty čtyři sudy? To nám nevystačí ani na den. Vyslal jsem je tam s jedním pojízdným vozidlem, které používají v hangáru na převoz těžkého nákladu.“ Johnatan se zhluboka nadechl a chytil se za hlavu. „Ani se neptám jak jse to sem dostal. Co po vás pouze chci je, abyste se mnou konzultoval každé vaše rozhodnutí“ Když se Amenetep neměl k nějaké reakci Johnatan odešel.

Johnatan po rozhovoru s fulvienským admirálem se vydal rovnou do briefingové místnosti. Měl pro Morana speciální úkol, ale musel si rozmyslet jak mu to říct, aby to nevypadalo nedůvěřivě. Řekne mu pravdu to bude asi nejlepší. Došel do briefingové místnosti kde se posadil do čela stolu. Za ním na obrazovce byl znak Ereba, na točitém křesle se otočil směrem k němu a pozorně se na něj zadíval. Opět byl myšlenkama na Zemi, přemýšlel co by v téhle situaci dělal generál O’Neill, nedělal by nic, porotože by v téhle situaci nebyl. Všichni ho respektují a jeho? Jeho tady berou všichni jenom jako zelenáče co se teprve před pár dny dověděl vůbec o existenci hvězdné brány a vesmírných plavidel typu Daedalus a jiné. Do místnosti vešel poručík Princ Moran, zasalutoval se slovem „Pane“ a já ho vybídl aby se posadil. „Poručíku, nejste tady kvůli hlášení,ale spíš kvůli idividuálnímu úkolu.“ Moran se zatvářil překvapeně, ale zaujatě zároveň „A ten je, plukovníku?“ Johnatan si mírně odkašlal. „Jde o to abyste na sobě nedal nic znát poručíku. Můžu se na vás spolehnout? Dobře.“ Johnatan uchopil tužku a na prázdné papíry které tam měl přichystány mu něco napsal a podal mu to. „To nemůžete myslet vážně plukovníku“ Johnatan kývnutím naznačil, že to myslí smrtelně vážně. „Mám vážné podezření poručíku a chci abyste mi ho buďto potvrdil a nebo vyvrátil. S nikým o tom nemluvte. Tento rozhovor je u konce takže se  s vámi rozloučím.“ Johnatan se zvedl ze židle a zanechal poručíka Morana samotného.

Princ se rychle zvedl a co nejrychleji se snažil dohonit plukovníka. „Plukovníku“ Volal na něj přes chodbu. Johnatan se zastavil a otočil. „Poručíku? Vydechněte a řekněte mi co vám tedy ještě leží na srdci“ Princ se zastavil přímo u něj. „Já nevím jestli to můžu udělat pane.“ Johnatan zakroutil hlavou a uchopil Prince za rameno „Musíme si to zjistit. To, že se admirál neustále cpe do velení mi nedává spát a teď ještě prosazuje fulvience. Musíte to pro mě udělat poručíku.“ Když domluvil usmál se a vydal se opět svou cestou. Ušel sotva pár kroků začaly blikat výstražné světla. Žádný interkom se však neohlásil, že by byla příchozí červí díra, nic. Bylo to velice podezřelé. Oba se svorně rozběhli směrem k můstku. Johnatan, který zatáčel chodbou první dostal přímou ránu do obličeje pažbou, která jej posala k podlaze. Princ nemeškal rychle odzbrojil fulvience, ale než se dostal k dalšímu chvatu dostal pažbou ze zadu i on. Princ se svalil k zemi vedle Etease v bezvědomí. Odzbrojený fulvienec sebral ze země svou zbraň a ještě kopnutím do Prince dal průchod svým emocím. „Vemte je“ uslyšel Johnatan. Cítil jak jej dva páry rukou otočily na zad a další pár jak mu silou svázal ruce. Princ byl na tom stejně, oba byli svázáni a vedli je jak jinak než na můstek. Johnatan se snažil zaostřit, ale stále měl mžiky před očima. Někdo s ním mrštil na podlahu. „Admirále, plukovník Eteas na můstku.“ Z pozadí jen uslyšel smích fulvienců. „Měl jste mě tam nechat plukovníku. Ale to, že jste se pro mě vrátil o vás něco vypovídá. Nechcete si špinit ruce. Já vám to tedy oplatím. Kdybychom si vás všechny tady museli nechat byli byste přítěží, kterou nelze tolerovat. Zásoby se tenčí a voda nám pouze nestačí. Před tím jste mi ukázal, že pokud mí lidé mají mít na této lodi nějakou šanci přežít tak to nebude s vámi v čele. Bohužel po vašem vystoupení nedávno by se za vás někteří postavili. Tímto vám chci tedy říct, že přebíráme tuhle loď.“ Johnatan neviděl kde Amenetep stojí bylo to možná pro něj dobře. „Ty jedna proradná svině“ Hlas majora Hardwara poznal. Uslyšel tupou ránu, která zřejmě přistála Amenetepovi, následoval silný výstřel od někud z davu a major Emmet Hardwar se složil k zemi mrtev. „Admirále není vám nic?“ To fulvienci zvedali ze země i svého velitele. „Ne jsem v pořádku. Dejte mi zbraň.“ Následoval další výstřel a tupá rána jak něčí tělo dopadlo na zem „Toto mělo být bez krve prolití a jasně jsem vám všem řekl, že kdo to poruší sám zaplatí životem. Teď vytočte bránu, a vy přiveďte ostatní a do kajuty mi přiveďte doktora McKaye a tu doktorku Fugssonovou, chci je popohnat do práce na WHD.“ Johnatana uchopil opět pár rukou a vedli jej k bráně. Co vnímal byl zvuk točící se brány, pak oslnivé světlo horizontu událostí. Johnatana odtáhli kousek vedle a rozvázali mu ruce a nohy. „Půjdeš pěkně poslední, aby se s tebou ještě admirál stihl rozloučit“ zavrčel mu fulvienec do ucha. Schopnost viděl ostře se mu již pomalu vracela, rozeznával již všechny kolem sebe, viděl jak lidé ze Země, rozeznával tam i členy IOA, dokonce spatřil i doktora Russella, který vypadal jinak než ostatní. Jako by utíkal před fulviencemi. Když prošel bránou, přiběhl udýchaný fulvienec. „Musíme hlídat bránu. Russell utekl, zřejmě se bude snažit projít skrz. Johnatan se jen usmál, doktor Leonard Russell je převezl, nevěděl k čemu jej potřebovali, ale věděl, že si raději vybral jít mimo tuhle loď s lidmi ze Země, než zůstat tady s Fulvienci a puškou u hlavy. Trvalo značnou dobu než všichni prošli bránou, zbývalo posledních deset minut, než se brána zavře, zbýval už jen Johnatan., když přišel Chufu. „Tak tady se spolu rozloučíme plukovníku.“ Fulvienec jej žduchl směrem k bráně. Johnatan se ještě otočil „Ještě se potkáme admirále Amenetepe a nebude to pro vás příjemné setkání, to vám slibuji“ a s těmito slovy prošel bránou.

Na planetě kde je vysadili nebylo zrovna moc vegetace. V okolí brány to byl skoro samé prach, slunce svítilo a vypadalo to, že než zapadne tak se upečou. „Morane! Blaku! Parkrová! Pojďte sem.“ Všichni tři se prodrali davem k plukovníku i s pár vojáky. „Pane, měl jste pravdu“ kroutil hlavou Princ. Johnatan jej zadržel „Ale pozdě jsem začal jednat. Zajistěte oblast. Najděte nějaký úkryt peřd tím sluncem. Jděte“

 

Banner

20.10.2010 – Stargate Libertas – 1×09 – Esa v Exilu

Dnes vyšel nový díl Stargate Libertas s01e09, přejeme tedy příjemné počtení a doufáme, že se budete těšit i na nový díl.

Stargate Libertas s1e09 (Esa v Exilu)

9.Kapitola(Esa v Exilu)

Jack si pozval do kanceláře celý tým SGA-1, aby se dozvěděl co dělaly před tím nešli do stáze. Michal byl trochu nervózní ale aby se uklidnil začal jako první mluvit.“Já než sem poprvé uviděl hvězdnou bránu tak, sem cestoval po Zemi a bojoval škoda, že se nezachovali naše spisy, když jsem se poprvé dozvěděl o hvězdné bráně byl sem dosti překvapen, kam všude se dostanu.“ Samuel ho vyruší a řekne.“Dá se říct, že všichni jsme před hvězdnou branou bojovali po naši Zemi.“ Sára jenom přikyvovala.“U mě to taky souhlasí.“ Kyle se usměje.“Když jsme všichni byly v programu tak jsme se většina z nás během pár let i z přátelili.“ Podívá se na Michala. Michal se usměje a řekne.“Tvůj praprapraděda byl jeden z mých nejlepších přátel, nejvtipnější bylo to když mi vyprávěl jak dávkoval Samuela práškama.“ Vyruší ho Samuel.“Jo to bylo dobrý, když si na to vzpomenu tak to byla jedna z těch vtipných týdnů, zbavovali jsme tvého praprapradědu závislosti na práškách.“ Kyle se zasměje a všichni se na něj podívají, Agent řekne.“Jen si necvrkni.“ Kyle se během pár chvil omluví a Michal řekne.“Tvůj praprapraděda si po dlouhé době udělal i zkoušky na letadla a nebýt těch zkoušek nezachránil by mi párkrát zadek všem tu zachránil zadek aspoň pětkrát.“

Městské osvětlení začne blikat a začne se okolo ozývat hlas.“Funguje to? Funguje vše jak má synu.“ Celý SGA tým byl dost překvapen a rychle se zvednou všichni ze židle.“Pojedu teď do Somálska, Mami. Jen si dávej pozor. Jasně Mami… Jsme antici a měli bychom se tak chovat, ale co ostatní lidé co žiji v Pegasu! Ti přežijí i nás, takže se nestrachujte…. Kryjte se! RPG!! Vyskočte z auta! Pane schovejte se! Vy kurvy tady jsem! Vy svině jedny! Pane chápu, že jste ztratil své přátele ale takhle riskovat, nějak jim to pak oplatíte, něco má svůj důvod, že jste přežil! Zavolejte leteckou podporu, potřebujeme sem rychle nějakou posily… Attero jsme vypnuly, nikdy se nesmí znovu aktivovat! Mirdine, nezlobte se na mě.“ Jack pozorně poslouchá a dojde do řídící místnosti.“Co je to za hlasy.“ Michal rychle odpoví.“To je tvůj praprapraděda s antikem, kterého se zbavil do městské databáze ale při chybě se tam asi nahrály i jeho vzpomínky a tak nějak se překrývají.“ Samuel se podívá na Michala.“Odkdy jsi vědec?“ Michal se na Samuela podívá.“To je jedno ale teď se kochám hlasem Prince.“ Všichni poslouchaly, střídající se hlasy.“Byl jste převelen, do Jugoslávie. Pane ale já tu mám, snoubenku a čeká moje dítě, nemůžu ji opustit. Zařiďte si to jak chcete ale jste jeden z našich nejlepších vojáků. Tak dobře. To jsem rád…. Wreithi útočí na město! Já vám to, říkal musíme opustit město! Já ho neopustím… Snad to vyjde, i když tito vtom vojenský sekne ale to břicho už neschováme. Nemněla sem tě přesvědčovat ať mě vezmeš sebou. To je fuk, budu rád, když tě budu mít po ruce… Utečeme a zůstaneme v Pegasu. To je šílenství, oni nás jednou najdou. Wreithů se nemusíme bát… Poručíku Princi, budete na průzkumu téhle oblasti a k tomu dostanete deset vojáků jako krytí. Rozumím Pane. Odchod Poručíku. Takže pánové, mám pro vás úkol, potřebuji aby se mnou šlo deset chlapů, co by mi kryli zadek. Jdu do toho s vámi, Pane…. Aktivujte bránu! Rychle běžte! Stůjte! Tak to bylo senzační…. Nic tu není. Dávejte si bacha na miny. Průzkum je hrozný vzrušení, vždy to někdo schytá. Rys-1 hlaste se. Tady Rys-1 co se děje, přepínám. Máme pro vás, zprávu od Orla, máte se přesunout co nejrychleji do nejbližší vesnice, kvůli přestřelce, jede tam i pár našich lidí. Rozumím. Chlapy měníme směr… Vybudujeme si tu nový chrám a uchováme si zde naše vzpomínky. Ale to wreithi mohou využít proti nám i ostatním. Neboj se… Viděli jsme pět chlápků z Akáčkama zdrhat na východ a tam té budově jsou mrtví a jedna těhotná co tam umírá a tohle měla u sebe. Jak je ji? Je na tom špatně, jede sem medic. Těm to vždy trvá, nechte mě tu sní o samotě. Miláčku, nebreč tu. Já už to nepřežiji ale budu ráda když si najdeš jinou a budeš sní štastný. To mi neříkej, ty to přežiješ, slyšíš. Poručíku, je mrtvá! Kurva drát, pomlčíte o tomhle jasný! Nebojte se pane. Kterým to šli směrem? Šli na západ. To jste mu nemněl říkat. Proč ne, je to můj nadřízenej? Půjde se teď pomstít. Takže chlapy pojďte se mnou, nebudu vás nutit pokud se vám to zdá proti pravidlům… Stavba probíhá dobře ale dle mě jsme měli odejít na Zem. Tam kam šli oni, nikdy. Co se ti tak nezdá… Vidím tam nějaký tábor, dle popisu souhlasí. Takže jdeme nenápadně na ně. Dobře Pane. Vy tři tam a vy tam a zbytek se mnou na znamení. Kupředu! Ty ses mi vzdal, ochutnej tohle. Pane za tohle byste měl jít sedět. Oko za oko, zub za zub. Tihle svině si to zaslouží. Tak už půjdeme ne? Měli bychom hodit těla do nějakého hrobu.“ Jack se podívá na Michala a řekne.“Tohle dělal můj praprapraděda?“ Michal odpoví.“Ano, zabíjel lidi, ten den mi skoro připomínal, dost ho to ničilo i po těch letech, kdy si našel tvoji prapraprababičku. Mě třeba zabili přátele co mi v poslední chvíli schovali a než dorazili letadla a spálili nepřítele tak už byly všichni mrtví. Nejhorší bylo když sem k nim šel domů a hledal pak jeho dítě které sem našel o dva dny úplně osláblé a nevěřilo, že mu právě umřel otec.“ Samuel uklidňuje Jacka.“Tohle je u nás na Zemi normální, jsme se tam zabíjeli mezi sebou ale tvůj praprapraděda si to pokoušel vynahrazovat u tvé prapraprababičky a každý den ji nosil dárky, jednou to byla kytka, náramek a nebo i zásnubní prstýnek. Pak přišel po neshodě s velitelem svého týmu, na Atlantidu kde se díky, mě během pár let zorientoval ale nemůžu zapomenout, že mi pomáhal i Michal. Neboť jsme s tvým praprapradědou byly taková trojka na misi jsme se každý poslouchali.“ Michal se usměje a řekne.“Jo a ve vzduchu jsme se vždy kryly na vzájem letělo něco za tvým praprapradědou a hned sem ho dostal.“ Agent se zasměje.“Jo nějak jste zapomněli říct, že já vám taky kryl zadek nebo ještě Kyle ale to je jedno.“ Kyle se podívá na Agenta ale nic neřekne.“Poručíku měli jsme vás za nezvěstného. Pane to nic byl sem zavalen v jeskyni…. Máme tu už konečně ochranu proti wreithům. To jsem rád… Byl jste převelen do tajného programu, hvězdná brána. Děkuji… Wreithi nám budou dělat stále nějaké potíže.“ Jack se podívá na Michala a zeptá se.“Kdo jsou vlastně ti Wreithi?“ Michal se  usměje a řekne.“Byly to takové hnusné potvory co měli na rukách přísavky a vysávali ti pomocí nich životní energii, krutý způsob mučení, které díky nenasytnosti wreithů vedlo až velkému počtu vyhynutí lidí.“ Jack se konečně dozvěděl něco bližšího a řekne.“Miluji tohle město.“ Michal se zasměje a dál poslouchali vzpomínky.“Zdravím, tohle je můj pokoj. Docela malé ale bude mi to stačit. Zdrastvitě. Ty budeš rus, že. Da. Umíš anglicky? Beze všeho, máme jít do zasedačky na náš první briefing na misi. Tak já tam za chvíli přijdu…. Náš červí pohon se pokazil, nemůžeme z něj ven… Moje první cizí planeta, je to zajímavý pocit. Taky si myslím. Hlavně si dávat bacha na Goauldy… Už se nám povedlo vyskočit ale jsme v nezmapované oblasti. Vidíte to co je to?! Podle toho jak to vypadá je to jedna z našich starých lodí… Dobrý den, já sem Princ a vy? Nico. Krásné jméno. Jak se dneska máte? Dobře.“ Jack se podívá na Michala a řekne.“To je moje prapraprababička?“ Michal se na něj podívá a klidným hlasem.“Když jsme Nico naposledy viděli tak ještě nebyla těhotná, takže se těžko posuzuje, ale pravděpodobně ano.“ Jack se usměje a dál poslouchá nahrávku.“Tohle je vzkaz pro Nico. Na Atlantidě se mi líbí ale bez tebe sem tu zcela sám a zmatený.“ Sára ihned řekne.“No to jistě.“ Nahrávka pokračovala.“Tady je ale plno, nesedneme si někam jinam. Po útoku upírů na město jsme ihned zabezpečili všechny části a čekáme, kdy dostanou piloti Jumperů a F-308ek zelenou. To se načekáme. Vyleťte rychle ven! Rozumím. Střílejte dle libosti, ale rakety si šetřete na upírské lodě! Dobře. Raketa připravena k odjištění! Michala máš za zadkem tři parchanty! Už ti jdu na pomoc! To snad zvládnu, sám! Samuel, právě zničil sám jednu upírskou lod. Dobrá práce Samueli. Princi máš za sebou jednoho parchanta! Letím ti na pomoc… To byla určitě nějaká mýlka, to nemohla být ona.“ Jack se podívá a zeptá se.“Co jsou zač ti upíří?“ Samuel se usměje a řekne.“Byly to takový lidi co měli tesáky a kousali lidi do krku, pak vysávali jejich krev. Tím způsobem zas oni dostávali jídlo a znám hodně lidí co snimi bojovalo ale asi nejmín lidi na atlantidě většinou jsme řešili hladovku jen kvůli upírům a nebo jenom případné útoky ale jinak když došlo na bitvu tak pořádnou a pak boje utichly a my jsme se po několika letech uchýlili že půjdeme do stáze a tvůj praprapraděda nešel a tak jsme bez něj šli do stáze a přesvědčili jsme velení aby nás vyhlásil za pohřešované ale stálo nás to trochu i nervy ale nakonec jsme jim řekli, že budeme za potřebí určitě v budoucnu a tak jsme čekali až jste přišly vy.“ Všichni se na sebe po dívali a nahrávka stále pokračovala ale většina se rozešla po asi hodině.

 

Oznámení

Dnešním dnem vyšel SGPE Sneak Peek k dílu s01e04, přejeme příjemné počtení.