Johnatan si seděl pohodlně ve asvé kajutě a pročítal si hlášení vědeckého týmu ohledně WHD a pokroku s bránou. Doktor McKay dospěl k názoru, že nebude zrovna rozumné používat WHD, dokud nepřijdou s Victorií na to jak jej přesně kontrolovat. Začetl se dál. Již pár dní byli mimo hyperprostor, jelikož se čekalo na tým, který plukovník vyslal skrz bránu, když ji uvedli do provozu. Narazili na planetu, na které by mohla být voda v kapalném skupenství a nijak toxická. Eteas položil hlášení a zabořil se více do křesla, zavřel oči a zhluboka se nadechl. Chtěl být zpátky na Zemi, chtěl se vrátit zpátky do dne, kdy jej generál O’Neill povolal a nabídl mu tohle místo. Přestože si Jack dělal srandu, že nemá na vybranou, věděl, že by jeho rozhodnutí akceptoval.
Rozezněl se interkom „Neplánovaná červí díra. Obraný tým do prostoru brány!“ Eteas ještě chvíli seděl na místě. I přes zavřená víčka vnímal červené výstražné světlo, které signalizovalo stav pohotovosti. Po značné chvíli Johnatan otevřel oči a postavil se z křesla. Vyšel z kajuty a svižným krokem se vydal k bráně. Když procházel můstek, už poznal, že není se čeho obávat. Prošel můstkem a pak chodbou k oné vyhlídkové místnosti, kam umístili bránu. U brány byl už admirál Amenetep a právě rozmlouval s vysokou osobou, ve které Johantan poznal doktora Russella, kterého poslal s týmem skrz bránu. „Vidím admirále, že jste již na nohou, to mě těší. Doktore“ pozdravil kývnutím Russella. Došel až k další osobě, tentokrát veliteli týmu. „Poručíku Morane? Tak co.“ Princ s usměvem zasalutoval „Pane, přinesli jsme pár sudů jak můžete vidět támhle, ale nevím zda to nějak pomůže“ Ukázal do kouta, kde ležely čtyři sudy „A právě na planetu admirál vyslal tým, který má zajistit věčí množství vody“ Johnatan se otočil k Chufovi „Takže vy jste vyslal tým?“ Amenetem si na prsa založil ruce a upřeně se podíval na jeho soka „Ano dovolil jsem si vyslat tým a pokud vás to uklidní plukovníku dovolil jsem si vyslat mé lidi, jelikož jak vidím tak lidi ze Země se na moc nezmůžou“ Johnatan se otočil k poručíkovi. „Dobrá práce poručíku, jděte si odpočinou. Za hodinu vás chci v briefingové místnosti. Zastavte se, ale prvně na ošetřovně. Můžete jít“ Johnatan počkal než odejte tým, když se měl i Chufu na odchodu zastavil jej „Rád bych si s vámi promluvil mezi čtyřma očima“ Amenetep jen významně pozvedl obočí „Dobrá tedy, o čem?“ „Ohledně provozu brány. Bez mého vědomí, už nikdy nevyšlete tým, já vás o svém kroku informoval, vy mě ale ne. Kde je tedy zakopaný pes?“ Johnatan začal přešel po místnosti a zastavil se u DHD. „Víte plukovníku“ Začal Amenetep „já nejsem ničím vázán k tomu abych vám oznamoval, svoje rozkazy mým lidem.“ Johnatan se na admirála usmál „Takže, když vy nejste ničím vázán tak já tedy na ně nemusím brát ohledy, takže když teď řeknu, že skočíme do hyperprostoru, jelikož se zde zdržovat je rizikové. Nebo vám mám připomenout, že jsme již dvakrát narazili na neznámé plavidla? Které mimochodem na nás útočily.“ Amenetep se mírně zarazil, ale nedal nijak znát své rozčarování „Víte stejně jako já, že to neuděláte plukovníku, potřebujeme získat nějaké zásoby pitné vody a ty čtyři sudy? To nám nevystačí ani na den. Vyslal jsem je tam s jedním pojízdným vozidlem, které používají v hangáru na převoz těžkého nákladu.“ Johnatan se zhluboka nadechl a chytil se za hlavu. „Ani se neptám jak jse to sem dostal. Co po vás pouze chci je, abyste se mnou konzultoval každé vaše rozhodnutí“ Když se Amenetep neměl k nějaké reakci Johnatan odešel.
Johnatan po rozhovoru s fulvienským admirálem se vydal rovnou do briefingové místnosti. Měl pro Morana speciální úkol, ale musel si rozmyslet jak mu to říct, aby to nevypadalo nedůvěřivě. Řekne mu pravdu to bude asi nejlepší. Došel do briefingové místnosti kde se posadil do čela stolu. Za ním na obrazovce byl znak Ereba, na točitém křesle se otočil směrem k němu a pozorně se na něj zadíval. Opět byl myšlenkama na Zemi, přemýšlel co by v téhle situaci dělal generál O’Neill, nedělal by nic, porotože by v téhle situaci nebyl. Všichni ho respektují a jeho? Jeho tady berou všichni jenom jako zelenáče co se teprve před pár dny dověděl vůbec o existenci hvězdné brány a vesmírných plavidel typu Daedalus a jiné. Do místnosti vešel poručík Princ Moran, zasalutoval se slovem „Pane“ a já ho vybídl aby se posadil. „Poručíku, nejste tady kvůli hlášení,ale spíš kvůli idividuálnímu úkolu.“ Moran se zatvářil překvapeně, ale zaujatě zároveň „A ten je, plukovníku?“ Johnatan si mírně odkašlal. „Jde o to abyste na sobě nedal nic znát poručíku. Můžu se na vás spolehnout? Dobře.“ Johnatan uchopil tužku a na prázdné papíry které tam měl přichystány mu něco napsal a podal mu to. „To nemůžete myslet vážně plukovníku“ Johnatan kývnutím naznačil, že to myslí smrtelně vážně. „Mám vážné podezření poručíku a chci abyste mi ho buďto potvrdil a nebo vyvrátil. S nikým o tom nemluvte. Tento rozhovor je u konce takže se s vámi rozloučím.“ Johnatan se zvedl ze židle a zanechal poručíka Morana samotného.
Princ se rychle zvedl a co nejrychleji se snažil dohonit plukovníka. „Plukovníku“ Volal na něj přes chodbu. Johnatan se zastavil a otočil. „Poručíku? Vydechněte a řekněte mi co vám tedy ještě leží na srdci“ Princ se zastavil přímo u něj. „Já nevím jestli to můžu udělat pane.“ Johnatan zakroutil hlavou a uchopil Prince za rameno „Musíme si to zjistit. To, že se admirál neustále cpe do velení mi nedává spát a teď ještě prosazuje fulvience. Musíte to pro mě udělat poručíku.“ Když domluvil usmál se a vydal se opět svou cestou. Ušel sotva pár kroků začaly blikat výstražné světla. Žádný interkom se však neohlásil, že by byla příchozí červí díra, nic. Bylo to velice podezřelé. Oba se svorně rozběhli směrem k můstku. Johnatan, který zatáčel chodbou první dostal přímou ránu do obličeje pažbou, která jej posala k podlaze. Princ nemeškal rychle odzbrojil fulvience, ale než se dostal k dalšímu chvatu dostal pažbou ze zadu i on. Princ se svalil k zemi vedle Etease v bezvědomí. Odzbrojený fulvienec sebral ze země svou zbraň a ještě kopnutím do Prince dal průchod svým emocím. „Vemte je“ uslyšel Johnatan. Cítil jak jej dva páry rukou otočily na zad a další pár jak mu silou svázal ruce. Princ byl na tom stejně, oba byli svázáni a vedli je jak jinak než na můstek. Johnatan se snažil zaostřit, ale stále měl mžiky před očima. Někdo s ním mrštil na podlahu. „Admirále, plukovník Eteas na můstku.“ Z pozadí jen uslyšel smích fulvienců. „Měl jste mě tam nechat plukovníku. Ale to, že jste se pro mě vrátil o vás něco vypovídá. Nechcete si špinit ruce. Já vám to tedy oplatím. Kdybychom si vás všechny tady museli nechat byli byste přítěží, kterou nelze tolerovat. Zásoby se tenčí a voda nám pouze nestačí. Před tím jste mi ukázal, že pokud mí lidé mají mít na této lodi nějakou šanci přežít tak to nebude s vámi v čele. Bohužel po vašem vystoupení nedávno by se za vás někteří postavili. Tímto vám chci tedy říct, že přebíráme tuhle loď.“ Johnatan neviděl kde Amenetep stojí bylo to možná pro něj dobře. „Ty jedna proradná svině“ Hlas majora Hardwara poznal. Uslyšel tupou ránu, která zřejmě přistála Amenetepovi, následoval silný výstřel od někud z davu a major Emmet Hardwar se složil k zemi mrtev. „Admirále není vám nic?“ To fulvienci zvedali ze země i svého velitele. „Ne jsem v pořádku. Dejte mi zbraň.“ Následoval další výstřel a tupá rána jak něčí tělo dopadlo na zem „Toto mělo být bez krve prolití a jasně jsem vám všem řekl, že kdo to poruší sám zaplatí životem. Teď vytočte bránu, a vy přiveďte ostatní a do kajuty mi přiveďte doktora McKaye a tu doktorku Fugssonovou, chci je popohnat do práce na WHD.“ Johnatana uchopil opět pár rukou a vedli jej k bráně. Co vnímal byl zvuk točící se brány, pak oslnivé světlo horizontu událostí. Johnatana odtáhli kousek vedle a rozvázali mu ruce a nohy. „Půjdeš pěkně poslední, aby se s tebou ještě admirál stihl rozloučit“ zavrčel mu fulvienec do ucha. Schopnost viděl ostře se mu již pomalu vracela, rozeznával již všechny kolem sebe, viděl jak lidé ze Země, rozeznával tam i členy IOA, dokonce spatřil i doktora Russella, který vypadal jinak než ostatní. Jako by utíkal před fulviencemi. Když prošel bránou, přiběhl udýchaný fulvienec. „Musíme hlídat bránu. Russell utekl, zřejmě se bude snažit projít skrz. Johnatan se jen usmál, doktor Leonard Russell je převezl, nevěděl k čemu jej potřebovali, ale věděl, že si raději vybral jít mimo tuhle loď s lidmi ze Země, než zůstat tady s Fulvienci a puškou u hlavy. Trvalo značnou dobu než všichni prošli bránou, zbývalo posledních deset minut, než se brána zavře, zbýval už jen Johnatan., když přišel Chufu. „Tak tady se spolu rozloučíme plukovníku.“ Fulvienec jej žduchl směrem k bráně. Johnatan se ještě otočil „Ještě se potkáme admirále Amenetepe a nebude to pro vás příjemné setkání, to vám slibuji“ a s těmito slovy prošel bránou.
Na planetě kde je vysadili nebylo zrovna moc vegetace. V okolí brány to byl skoro samé prach, slunce svítilo a vypadalo to, že než zapadne tak se upečou. „Morane! Blaku! Parkrová! Pojďte sem.“ Všichni tři se prodrali davem k plukovníku i s pár vojáky. „Pane, měl jste pravdu“ kroutil hlavou Princ. Johnatan jej zadržel „Ale pozdě jsem začal jednat. Zajistěte oblast. Najděte nějaký úkryt peřd tím sluncem. Jděte“
FTL TV Shows 