SGPE – 1×05 – Hope (part 2)

„Poručíku? Podívejte se támhle“ Poručík Princ Moran, který měl již dost toho Herrymanova zápalu pro pátrání si od poloviny cesty myslel, že už trpí halucinacemi. Kupodivu to tentokrát viděl taky. Na dobrých dvacet metrů před nimi stála postava. Muž stál v klidu a vzpřímeně, ruce měl v kapsách a vypadal jako by byl tady na dovolené. „Ahoj Princi.“ Promluvil hlasitě. Prohrábl si prošedivělé vlasy a vykročil směrem k nim. „Rád vás vidím poručíku, při převelení povýšení? Gratuluju.“ Princ nevěřil vlastním očím. Stál před ním Samuel Altaire, jeho starý známý z Atlantidy. Ten se však nacházel na miliony světelných let daleko, v galaxii Pegasus, na Atlantidě. „To se mi zdá, mám halucinace.“ Seržant do něj strčil „Nezdá poručíku, já ho vidím taky.“ Samuel se pouze usmál. „A jaká je pravděpodobnost, že by dva lidé měli stejnou halucinaci? Navíc, když se tady se seržantem vidím poprvé. Mimochodem těší mě.“ A nabídl seržantu ruku, který ji sice neochotně a s jistým strachem stiskl. „Jak vidím kamaráde, budete potřebovat moji pomoc. Zase“ S těmito slovy se Sam otočil, v písku, na patě a mírným krokem si to začal mašírovat skrz nehostinou krajinu.
„Kam to jdeš?“ hulákal na něj Princ. Samuel se zastavil a mírně se na něj zamračil. „Ukázat vám cestu domů“ a dal se opět do pohybu. Seržant se významně podíval na Prince, ale ten, ani nevěděl proč, ale věřil Samuelovi, tedy tomu co se zdálo být jako on. Rozběhl se tedy za ním, jeho společník jen potichu zaklel a hluboce se nadechl. „Pokud tedy nejsi výplod naší fantazie tak co si?“ Samuel neodpovídal. Chvíli šli svorně vedle sebe, až pak spustil. „To není důležité. Důležité je abyste věděli kam vás teď vedu.“ Ušli značnou část cesty bez mluvení, Princ očividně očekával, že mu jeho přítel něco prozradí, ale k tomu se zřejmě neměl. „A kam nás to tedy vedeš?“ Altaire se na něj podíval. „K jediné vaší šanci, jak přežít“
Šli dobrou hodinu, slunce se ne a ne pohnout vypadalo to, že nikdy nezapadne. Seržant Herryman najednou padl k zemi. „Je v bezvědomí“ řekl Princ, když se k němu zklonil. „Dehydratace, počkej ponesu ho, už je to jenom kousek“ Princ jen sledoval, jak jeho známý bere bezvládné vojákovo tělo na ramena, stále vypadal stejně, jeho mírně vrásčitá tvář vůbec nebyla zalitá potem. „Jdeme dál.“ Ušli tedy ještě pár metrů. Princ byl tak unaven, že kdyby jej Samuel nezastavil, velice by na to doplatil. Stáli na okraji hluboké propasti, na její druhou stranu skoro nebylo vidět. „Jsme tady. Pojď támhle.“ A vykročil po své pravé ruce, asi po dvou metrech to vypadalo, že se začíná propadat,ale nebylo tomu tak, pouze tam byla širší cestička která se mírně svažovala, nakonec Samuel i s Harrymanem zmizeli. Princ zrychlil a spatřil ve skále vedle něj průchod. Jeskyně byla prostorná, ale na to aby pojmula celou posádku byla i tak malá. Samuel položil tělo na zem. „Teď sleduj pozorně, Antikové ve zdejší galaxii nebyli dlouho, ale stihli zde ukrýt pár dá se říct, jejich technologických klenotů. Na dně toho kaňonu je antická základna. Sice v polorozpadlém stavu, ale je tam. Důležitější je teď to co je uvnitř.“ Postavil se ke zdi naproti vchodu a přejel rukou nad jedném z kamenů. Ten se jakoby proměnil před Princovýma očima v panel, po kterém Samuel rukou klepl. Skála před ním se rozevřela. Nový průchod vedl do podobné místnůstky, jako byly transportéry na Atlantidě. „Tudy se dostanete na starou Antickou loď, pomoci ní můžete získat Ereba nazpět. Musím pouze upozornit na jedno, je to loď na které antikové poprév testovali hyperpohon, takže nemusí být zrovna funkční po tolika letech“ S posledním slovem odstoupil od transportéru a došel k průchodu ven z jeskyně. „Kdo vlastně jsi?“ Ale než se Princ otočil byl Samuel pryč. Přísahal by, že předtím, než zmizel, jeskyni ozářilo jasné bílé světlo. Zřejmě se mu to jen zdálo.
Za sebou zaznamenal pohyb, prudce se otočil a spatřil jen Herrymana, který sebou na zemi cuknul a snažil se zvednout na nohy. „Vstávej, půjdeme se podívat dolů“
Mezitím se doktor Russell snažil všemožně vytočit bránu na adresy které si zapamatoval při studiu brány, kterou zapojili na Erebu. Bezúspěšně. „Takže bránou se odsud nedostaneme?“ Přistoupil k němu Johnatan. Leonard se na něj otočil „Jak vidíte tak ne, plukovníku. Pokud si můžu dovolit hádat tak energetický zdroj brány je definitivně vybitý.“ Johnatan se smutně usmál. „Takže tady zůstaneme než nás to upeče je to tak?“ Russell mu na to kývnul. Johnatan měl již propocenou blůzu a tak ji odložil. Edward a Joanna se již vrátili, jediný kdo zbýval byl Princ. „Pane, nemyslíte si, že by někde zkolaboval, že ne?“ Projevila obavy Joanna. „Nemyslím si, ale i to je dost možné.“ Dvětil plukovník, ale sotva co to dořekl, se objevily na horizontu dvě postavy. „Pane!“ Volal Princ. „Našli jsme jeskyni a ne jen to!“
Jakmile Johnatan vydal rozkaz k pohybu nastal rozruch, jak se všichni z posledních sil začali zvedat a rychlým krokem se vydali směrem k Princi a Herrymanovi. Herryman již osvěžený jejich nálezem, vedl průvod posádky a Princ čekal na plukovníka. „Co jste vůbec našli poručíku?“ zeptal se Johnatan s úsměvem když k němu doběhl s Russellem po boku. „Pane našli jsme jeskyni a v ní je transportér do staré antické základny a co je ještě lepší, v té základně je schovaná loď pane! Je obrovská. Možná i věčí jak Erebos.“ Doktor Russell ani nevyčkával a už se dral do čela průvodu. Určitě jak slyšel slova antická základna a loď byl natěšený se na to všechno podívat. Eteas jen zakroutil hlavou a pokynul Princi aby srovnali krok s výpravou.
Nejhorší to bylo, když se všichni najednou snažili dostat do jeskyně. Transportér nebyl dostatečně velký takže došlo k mírné tlačenici, ajakmile byli všichni v antické základně kde byl chlad, padli k zemi únavou. Johnatan vydal rychle pár rozkazů pár vojákům, kteří měli prozkoumat nejbližší oblasti mezitím jeho, a všechny co byli ještě při síle, zavedl Princ k majestátní, i když staře vyhlížející lodi Antiků. „Víte poručíku jak se do ní dostat?“ Princ se usmál a kývnutím poukázal na kruhovou platformu pod zakotvenou lodí. „Musíme kruhy pane“ Johnatan nechápavě svráštil obočí. „Kruhy?“ Než se Princ nadechl k tomu aby vysvětlil co to kruhy vlastně jsou, už doktor Russell spěšně přiběhl k nim a zaktivoval je. Ze země vyletělo pět kruhů a on se ocitl mezi nimi, pohltilo jej světlo a kruhy zaletěly zpátky do podlahy. Doktor Russell zmizel. „Co to sakra je?!“ vystřelil otázku Johnatan překvapeně. „Antické transportní kruhy pane, funguje to podobně jako ten transporter, kterým jsme se sem dostali. „Jděte pro něj.“ Ukázal na tři důstojníky co stáli vedle něj. „Plukovníku? Tohle by vás asi zajímalo.“ To je našel jeden ze vojáků co poslal prozkoumat základnu. „Páni. Ta je velká“ Zarazil se když spatřil loď. „Co jste našel desátníku?“ Zeptal se jej plukovník. „Myslíme, že jsme našli antickou zbrojnici. Pojďte za mnou.“
Zbrojnice byla prostorná místnost, kde byly po obvodu regály, ve kterých byly podivně vyhlížející ruční zbraně. „S podobnými jsme se již setkali pane, na Atlantidě. Byl to ale zřejmě novější model. Používali to tamní replikátoři.“ Promluvil Princ, když jednu z těch zbraní zvedl z regálu. „Jsou tu nějaké dva mody pane. Zřejmě na uspání a na zabití, ale nemůžu to říct přesně moje znalosti antičtiny jsou omezené.“ Johnatan se usmál. „To je v pořádku poručíku. Vyzbrojte se tím, určitě se to bude hodit. Teď musíme nahnat posádku na loď a dohnat Ereba. Jenom za pomoci Ereba se dostaneme domů.
Asi po půl hodině, kdy už byl všechen vojenský personál vyzbrojen (bohužel na některé se nedostalo), se plukovník Eteas postavil před celou posádku, dokonce tam byli už i Princ a doktor Russell. „Poslouchejte mě dobře. Teď se nalodíme na starou antickou loď, věřím, že jste unavení, ale budete se muset dát hned do práce abychom ji dostali do vzduchu a dohonili tak co nejdříve Erebos. Jděte postupně za poručíkem Moranem a seržantem Herrymanem. Ti vás dovedou k transportním kruhům a tys vás dostanou na palubu lodi. Tam si najdete nějaké místo a počkáte až budou všichni na palubě. Je to všem jasné?“ z davu před ním se ozvalo souhlasné zamručení. „Dobře tak pohyb.“ Nastala opět tlačenice, jako předtím u transportéru. Každý se snažil dostat do vnitř lodi jako první. Jako poslední se naloďovali Johnatan, Edward, Joanna a Moran. Nebylo snadné se v blízkých prostorách místnosti s kruhy pohybovat, ale nakonec jej členové posádky dovedli za doktorem Russellem, který našel řídící místnost. Jeho a pár dalších vědců našel již sedět u konzolí. „Takže? Našli jste něco?“ Zeptal se. „Tahle loď byla experimentální třídou, tak jako je dejme tomu Erebos. Na téhle lodi byl poprvé vyzkoušen hyperpohon, podle dat uložených v databázi lodi, samozřejmě.“ Řekl Russell „A tady máme energetický stav lodě“ doplnil jej druhý vědec. „Dobře. Najděte způsob jak to dostat do vzduchu“ rozkázal jim Johnatan. „To není až tak těžké plukovníku, stačí najít polohu můstku, kterou přibližně známe.“ Na konzoli zmáčkl pár tlačítek a na obrazovce se objevil plán lodi, který se postupně přibližoval. „tady plukovníku vidíte?“ ukázal mu doktor. „Dobře, Morane, Blaku jděte a vy myslím doktore byste chtěl jít s nimi nemám pravdu?“ Russell mu ani neodpověděl, místo toho se rychle zvedl z židle a s Princem a Edwardem odešel. „Zjistili jste ještě něco?“ Otočil se Johnatan zpátky k vědcům. „Ano plukovníku, našli jsme jméno lodě.“ „Což je?“ „Loď se jmenuje Epikureis“ Johnatan se usmál „To bychom ji měli přejmenovat co říkáte“ ozvala se z rohu Joanna. „Jo jako třeba na Enterprise?“ ozval se druhý vědec. „Hope“ řekl Johnatan. „Co prosím?“ nechápavě dotsčný vědec zvedl hlavu. „Pojmenujeme ji Hope, jako Naděje. Naděje opětovné cesty domů“ V tom se loď zatřásla, po celé lodi se začaly rozsvěcovat světla, loď se jakoby probouzela z hlubokého spánku.
Vrata hangáru se hlučně otevíraly, hluk by slyšet až u brány kde se dokonce i země třásla. „Co to sakra je?“ ozval se jeden Fulvienec, který byl vyslaný najít doktora Russella. V dáli viděl jak se nad horizontem postupně objevovala majestátní loď. Při stoupání se mírně natáčela zádí k nim. Fulvienci nevěřili vlastním očím. Motory lodě zazářily jasnější modrou barvou a loď zmizela v namodralém oblaku. Toto zrychlení lodě vyvolalo tlak který všechny čtyři fulvience odhodil dobré dva metry. „Co to bylo sakra?“ ptal se první fulvienec, který se postavil na nohy. „Musíme to oznámit admirálovi. Pokud mají loď musíme ho varovat. Vytočte bránu.“ Fulvienec nejbližší dhd se k němu postavil a snažil se zadat adresu. Neúspěšně. „Nejde to pane.“ Podrážděný fulvienský velitel zavrčel a odstrčil svého podřízeného od panelu. A začal zkoušet vytáčet bránu na Erebos. Bohužel pro ně, energetický zdroj brány byl vybitý, ale neměli tam žádného doktora Russella, který by jim to řek.
„Jak to myslíte, že vy jste to nebyli?“ ptal se Johnatan Russella, když je našel. „Našli jsme můstek, ale jakmile jsme jej otevřeli, loď doslova ožila, jak můžete vidět. Zatím jsem zjistil jak ovládat pár systémů“podrážděně mu odpověděl Leonard. „Jakých systémů? Doufám, že aspoň zbraňových, protože nehodlám se objevit před Erebem a házet po něm kamení, pokud mi rozumíte!“ „Nebojte plukovníku, pracuje se na tom. Zjistíme jak ovládat loď, ale šlo by to rychleji, kdyby tady byl doktor McKay a doktorka Fergssonová“ Johnatan jen vzdychl. „Zjistěte jak ovládat loď, musíme to zjistit“ V tom loď zpomalila, na stropu můstku vyskočily hodiny v antičtině. „Pane, to byste měl vidět“ Ozval se Princ od oken. Johnatan i doktor Russell přišli k oknům. Loď zastavila u planety, ale nad planetou byly i další tři lodě. Erebos a dvě neznámé, které byly silně poškozeny. Jedna najednou změnila kurz a zamířila na planetu. Z útrob můstku se ozval mírný zvukový signál, jako by se něco aktivovalo. Russell přiskočil k řídícímu křeslu a podíval se na obrazovku. „Aktvoval se nějaký druh maskovacího zařízení“ „Jakého maskování?“ Zeptal se Princ. „To kdybych věděl poručíku, tak bych neřekl nějaký druh nemyslíte?“
O pár pater níž se bavil zrovna Herryman s desátníkem, který byl na průzkumu se seržantem Parkrovou, když v tom uslyšeli zvuk vytáčející brány. Oba zpozorněli a namířili zbraně na dveře, zpoza kterých se to ozývalo. Přistoupili k nim a otevřeli dveře. Za nimi byla místnost s bránou, která se právě aktivovala. Oba poklekli a čekali co se bude dít. Chvíli byl klid, ale nakonec skrz bránu propadl jeden jediný člověk, brána se za nim okamžitě zavřela. Herryman i jeho společník přispěchali k muži na podlaze před bránou, když jej obrátili na záda poznali ve tváři admirála Amenetepa.