Sneak Peek – SGPE s01e04

Rozezněl se interkom „Neplánovaná červí díra. Obraný tým do prostoru brány!“ Eteas ještě chvíli seděl na místě. I přes zavřená víčka vnímal červené výstražné světlo, které signalizovalo stav pohotovosti. Po značné chvíli Johnatan otevřel oči a postavil se z křesla. Vyšel z kajuty a svižným krokem se vydal k bráně. Když procházel můstek, už poznal, že není se čeho obávat. Prošel můstkem a pak chodbou k oné vyhlídkové místnosti, kam umístili bránu. U brány byl už admirál Amenetep a právě rozmlouval s vysokou osobou, ve které Johantan poznal doktora Russella, kterého poslal s týmem skrz bránu. „Vidím admirále, že jste již na nohou, to mě těší. Doktore“ pozdravil kývnutím Russella. Došel až k další osobě, tentokrát veliteli týmu. „Poručíku Morane? Tak co.“ Princ s usměvem zasalutoval „Pane, přinesli jsme pár sudů jak můžete vidět támhle, ale nevím zda to nějak pomůže“ Ukázal do kouta, kde ležely čtyři sudy „A právě na planetu admirál vyslal tým, který má zajistit věčí množství vody“ Johnatan se otočil k Chufovi „Takže vy jste vyslal tým?“ Amenetem si na prsa založil ruce a upřeně se podíval na jeho soka „Ano dovolil jsem si vyslat tým a pokud vás to uklidní plukovníku dovolil jsem si vyslat mé lidi, jelikož jak vidím tak lidi ze Země se na moc nezmůžou“ Johnatan se otočil k poručíkovi. „Dobrá práce poručíku, jděte si odpočinou. Za hodinu vás chci všechny v briefingové místnosti. Zastavte se, ale prvně na ošetřovně. Můžete jít“ Johnatan počkal než odejte tým, když se měl i Chufu na odchodu zastavil jej „Rád bych si s vámi promluvil mezi čtyřma očima“ Amenetep jen významně pozvedl obočí „Dobrá tedy, o čem?“ „Ohledně provozu brány. Bez mého vědomí, už nikdy nevyšlete tým, já vás o svém kroku informoval, vy mě ale ne. Kde je tedy zakopaný pes?“ Johnatan začal přešel po místnosti a zastavil se u DHD. „Víte plukovníku“ Začal Amenetep „já nejsem ničím vázán k tomu abych vám oznamoval, svoje rozkazy mým lidem.“ Johnatan se na admirála usmál „Takže, když vy nejste ničím vázán tak já tedy na ně nemusím brát ohledy, takže když teď řeknu, že skočíme do hyperprostoru, jelikož se zde zdržovat je rizikové. Nebo vám mám připomenout, že jsme již dvakrát narazili na neznámé plavidla? Které mimochodem na nás útočily.“ Amenetep se mírně zarazil, ale nedal nijak znát své rozčarování „Víte stejně jako já, že to neuděláte plukovníku, potřebujeme získat nějaké zásoby pitné vody a ty čtyři sudy? To nám nevystačí ani na den. Vyslal jsem je tam s jedním pojízdným vozidlem, které používají v hangáru na převoz těžkého nákladu.“ Johnatan se zhluboka nadechl a chytil se za hlavu. „Ani se neptám jak jse to sem dostal. Co po vás pouze chci je, abyste se mnou konzultoval každé vaše rozhodnutí“ Když se Amenetep neměl k nějaké reakci Johnatan odešel.

Časy publikování

Očekávejte, že každou středu v 15:05 vychází nový díl spin- offu Stargate Libertas a každý pátek v 18:00 nové díly spin-offu Stargate Projekt Erebos. O každé změně budete informování. Sneak Peeky ke SG•PE očekávejte každé úterý v 15:00. Sneak Peeky ke SG•L se neplánují!

Uvítání

Vítejte na novém FTL webu, zde budou pravidelně publikovány textové Stargate spin-offy: Stargate Libertas, Stargate Projekt Erebos a pravděpodobně v budoucnu i Stargate Alternative Reality.
Do budoucna také plánujeme i nezávislé projekty. Doufáme tedy, že si každý náš spin off rádi přečtete a budete nadšeni.

SGPE s01e03 – The Pompeii

U WHD byli jenom vědci a technici, kteří se snažili přijít na způsob jak pohon opravit. Victorie stála osamotě a přemýšlela. Hlavou se ji honilo plno věcí, ale jen pár z nich mělo co dočinění s její prací. Uslyšela otvírající se posuvné dveře, když se otočila uviděla jak k ní jdou Rodney s Natálií. „Tak co? Co říkal?“ mluvila na ně potichu, tak aby ji mohli slyšet jenom ti dva. Rodney se nervózně otočil po okolních lidech a odpověděl ji: „Až dojde ke střetu… máme spustit whd.“  Victorie se zatvářila nechápavě: „Ale vždyť sám plukovník řekl, že he máte odstavit“ v jejich tvářích odhadla co potřebovala. Oba si taktéž mysleli, že plukovník raději riskne nevyspitatelný pohon, než doufat, že už tak oslabené štíty, vydrží do té doby než se zrpovozní hyperpohon či alespoň zbraně, jak zněl plán admirála Amenetepa. Všichni tři se tedy dali potajmu do práce. Když už byl pohon zcela funkční, pocítili již známé otřesy.

„RODNEY!“ zařvala Pettersenová, jelikož McKay byl nejblíže ovládacímu rozhraní. Ten přiskočil k počítači, aby aktivoval pohon. „Heslo? Jaké je sakra to heslo?!“ Natálie s Victorií k němu přiskočily a chvíli se nemohly schodnout která zadá svoje heslo, přeci jenom obě byly trvalou posádkou lodi, oproti doktoru McKayi. Nakonec zadala příslušné heslo Victorie.
Mezitím na můstku to velice vřelo, Chufu byl pořádně vynervovaný: „Jak na tom vypadá ten Hyperpohon!“ ten se zatím nepodařilo nikomu ve strojovně sprovoznit. Ten byl odepsaný zřejmě na delší dobu. Některým technikům se však podařilo uvést do provozu alespoň páru railgunů, takže z části byl Amenetep uspokojen, že mohl opětovat palbu. „Pane máme tu nárust energie“ hlásil mu někdo z důstojníků. „Cože!“ nemuselmu však nikdo odpovídat. V té době totiž aktivovali (Victorie, Natálie a Rodney) Wormhole Drive. Skok byl okamžitý a nebyl zas tak příšerný jako ten předchozí. Zřejmě, protože bylo stále spousta systémů vypnutá.

Tento skok, na slepo, je dopravil nad modravou planetu. Planeta vypadala podobná Zemi, avšak na celé planetě byl jenjediný ostrov a na něm nebyla ani jedna rostlina. Tedy soudě podle toho co šlo vidět z vesmíru bez senzorů. Chufu, kterým to trhlo až se rozplácl na zemi, se pracně zvedal ze země a byl znatelně rozloben: „Co to sakra bylo?!“ Nikdo mu však nebyl schopen odpovědět. Přestože věděli. Každý přeci, i když to zažili jen jednou, pozná „červí skok“,  jak tomu začali v duchu říkat. „Pane, senzory hlásí drobné výkyvy energie z té planety“ Chufu jako by rázem měl opět dobrou náladu. „Ukažte mi to.“ Ze stropu sjela obrazovka na které se objevilo hlášení ze senzorů. Planeta byla přiblížená dost na to, aby bylo vidět, že ten výkyv energie pochází zřejmě ze sopky, která byla na povrchu. „Udělejte 3D rozbor ať víme co tam je“ za chvíli uviděli podivý úkaz před sebou „To vypadá“ „Jako další Atlantida“ … „Ne podívejte se pozorněji vypadá jinak než Atlantis, třeba to je novější..ehm.. model.“ Ať to bylo co to bylo, museli to prozkoumat. „Poručíku Parkrová? Seržante Blakeu? Vy jste byli kdysi členy, ať už výsadkového týmu či SG týmu, sestavte si tým a připravte se, půjdete na průzkum“ Oba si vyměnili zmatené pohledy a jeden člen byl hned jasný kterého si chtěli vzít sebou: „Plukovníka Etease pane a taky doktorku Fergassnovou pane“
Chufu byl jako by ho polili studenou vodou. „Dobře, Vy dojděte pro plukovníka Etease a zavolejte tu Fergassnovou. Jo a zavolejte mi tu taky McKaye musí mi něco vysvětlit.“
Po seznámení se situací, se náš čtyř členný odebral z můstku, po vyzbrojení a převlečení do vhodnějších maskáčů se opět dostavili na můstek. „I když to dělám nerad plukovníku máte velení nad týmem, ohlásíte se, když najdete něco zajímavého. Transportujte je“ můstek zaplnilo světlo, když se čtyři členové posádky vypařili a přenesli na povrch planety. Když se zhmotní, ovane je štiplavý zápach zřejmě dlouho nevětrané a tmavé místnosti.

Jejich přítomnost však, zřejmě něco spustila. Kolem nich se začaly rozsvěcovat světla jedno za druhým. „Páni, vždyť to tu vypadá jako na Atlantídě“ vzdechne. Šli tedy dál chodbou a s každým jejich krokem se rozsvěcovala další světla, ty předešlé se s delší vzdáleností zhasínala. „Když už jsme u Atlantídy, nechceš mi prozradit, proč tě tehdá vlastně převelili? Vždycky si se tomu vyhýbala“ Promluvil tiše Edward k Joanně. Plukovník Eteas se jim někde ztratil. Nevěděli jak to bylo možné, ale prostě se jim ztratil. „Plukovníku?“  Victorie byla první, která si jeho nepřítomnosti všimla. „Kam se poděl?“ Edward s Joannou zastavili a rozhlíželi se s Vicotrií. „Vrátíme se kousek, myslím, že tam odbočil“ Tak se tedy pomalu vraceli. Dorazili k oné odbočce. Šel z ní mírný vánek. „Plukovníku?“ snažili se ho kontaktovat rádiem. Bez úspěchu. Vydali se tedy druhou chodbou. „Joanno. Proč tě tedy převelili?“ Edward zřejmě nebyl zvyklý na ignoraci „Proč tě to zajímá?“ zeptala se nakonec výhružným tónem.
„No myslel jsem si, že teď to vypadá, že budeme všichni na lodi pěkně dlouho společně kysnout a tak jsem se o tobě chtěl tedy dovědět něco nového“ Parkrová mu neodpověděla hned. Bylo vidět, že přemýšlí. „Podle generála na mě už můj velitel týmu nestačil tak mě převelil.“ Blake se zatvářil krapek nechápavě. „Jak nestačil? Tos mu jako jednou vrazila nebo co?“ Joanně zřejmě došla trpělivost. „Prostě jsem s ním šukala jasné?!“ zařvala z plna hrdla až to Edwarda překvapilo.

„Jsem si jistý, že váš sexuální život je velice akční poručíku, ale nemusela byste tolik řvát. Slyšet vás muselo jít až do řídící místnosti.“ Všichni tři nadskočili, když jim Johnatan promluvil za zády. „Vyste nás neslyšel v rádiu?“ ukázala poplašená Victorie na vysílačku, kterou mě Johnatan u ramene. „Slyšel, víte, že máte ve vysílačce jemnější hlas? Dobře se to poslouchalo. Škoda, že jste nemluvila víc. Pojďte za mnou“ otočil se a vydal se další chodbou, kterou předtím ti tři minuli. „Tys byla pod velením toho záletníka Prince Morana ne?“ zeptá se zvědavě Victorie. „Na mě to taky jednou zkoušel. Pohrozila jsem mu, ale jednou goaldskou hračkou co nám předal jeden tým na analýzu. Chudáček. Myslel si, že bych mu tím ublížila. Přišli jsme na to, že to byl nakonec asi Goauldský kartáček na zuby“ zasmála se. Jediný Johnatan nesdílel s ostatními jejich, kupodivu, odlehčenou náladu.

Na konci této chodby byly masivní dveře. Na zdi vedle nich byl, jak už byl Edward a Joanna zvyklí z Atlantidy, panel na otevření. Byly tu nějaké detailní rozlišnosti, ale fungoval stejně. Edward přes něj mávl rukou a dveře se otevřely. Vešli do místnosti, málo podobné místnosti s bránou na Atlantidě. Přesto si byl Edward jist, že jsou přibližně tam kde to bývá na Atlantidě, v centrální věži. „Tak tohle je ta brána o, které mluvil generál?“ pokynul rukou Johnatan a vydal se směrem k velkému masivnímu kruhu. Ostatní zůstali však stát. Nevypadala totiž vůbec jako brána na kterou byli zvyklí ať už z Pegasu nebo Mléčné dráhy. Vypadalo to na jinou verzi, spíše na upravenou Pegaskou bránu. Johnatan si všiml, že jeho společníci nejsou za ním. „Prozkoumejte to tu. Vy doktorko se podívejte na bránu tváříte se jako byste ji v životě neviděla a to jsem tady jediný kdo bránu nikdy nepoužil a neslyšel o ní do doby před pár dny. Já se podívám nahoru.“ Ukázal po schodišti naproti bráně. „Šup šup, ať to lítá“ Sám rychle vyběhl po schodech.Už tady byl a věděl co tady je. Byl si jistý, že tady je to pravé místo, když se jim totiž ztratil hledal vhodné místo, kde si rozumně promluvit s Amenetepem.

Zastavil se v místnosti s panely, neměl ani tušení který k čemu slouží, kromě jednoho a to si byl jistý jenom protože na něm bylo přesných třicet devět stejných symbolů jako na bráně. Rukou uchopil tedy vysílačku. Musel to udělat dřív nebo později a rozhodl se, že to udělá hned. „Admirále Amenetepe? Okolí zajištěno, našli jsme bránu, podle toho jak  se tvářili Fergassnová a spol soudím, že to je asi jiný druh brány. A potřeboval bych s vámi mluvit admirále mezi čtyřma očima.“ Zhluboka se nadechl a šekal na odpověď. „Rozumím plukovníku, vyšlu doktorce Fergassnové vědecký tým a transportuji se za vámi.“ Johnatan si oddychl. Začal přecházet po místnosti sem a tam a čekal. Slyšel tlumené hlasy od brány. Doufal, že je neuslyší.

Z jeho rozjímání ho vytrhlo světlo ozhlašující transportující se osobu k němu do kontrolní místnosti. Skokem byl u postvy dřív a dřív než se stačil Admirál vzpamatovat ho vší silou uhodil pěstí, Chufu ztratil rovnováhu. Johnatan se o to nezajímal a pustil se do něj. Uchopil jej za blůzu a hodil na nejbližší panel. Opět se napřáhl a uhodil dezorientovaného fulvience do tváře a nechutně při tom něco křuplo, zřejmě mu zlomil nos. Opět jej Johantan uchopil za ramena a mrštil s ním o druhý panel. Ten byl však již v tak dezolatním stavu (zřejmě stáří), že pod náporem admirálova těla povolil. Chufu byl uvězněn pod troskama rozbitého panelu takže se nemohl sto pohnout. Johnatan k němu klekl. Tvář měl stále ještě skřivenou vzteky. „Teď mě poslouchejte. Ta loď je majetkem Spojených států Amerických, tu loď dal na starosti generál O’Neill mně. Vy jste měl být na palubě pouze v průběu testů a to jako můj poradce a ejhle, sám jste se dosadil do velení. Na té lodi nemáte žádné pravomoce a ani já a ani nikdo z mých lidí Vám není podřízen. Doufám, že jsme si to ujsanili..“ V tom ho přerušil jakýsi hluk. Vyskočil na nohy zrovna když se na zdi proti němu (předtím tam stál onen panel) objevila obrazovka. Ničemu na ní nerozumněl, ale vysvětlení se dostavilo ihned. „Pane máme velký problém“ zapraskalo ve vysílačce. Vyběhl tedy z kontrolní místnosti a běžel k bráně. Za bránou totiž bylo okno jimž šlo vidět z věže. U okna již stála Vicotrie, Rodney (který byl transportován spolu s dalšími dvěma vědci). Vážně byli zřejmě na dvojčeti Atlantidy, jejíž dvě mola již byla zaplavena rožhavenou horninou. Město se nořilo hloub do sopky. „Kde to sakra jsme?“ Otočil se na Rodneyho. „Z orbity jsme zjistili, že město je ukryto v magmatickém krbu plukovníku a teď se město potápí, zřejmě kvůli kolabsu štítů.“ Tvářil se naprosto zděšeně. Johnatan zareagoval naprosto instinktivně: „Transportujte nás na palubu.“ Promluvil do vysílačky. Každého pohltil kužel světla a objevili se na můstku, na Erebovi.

„Plukovníku? Kde je Admirál Amenetep?“ to na něj už mluvil major Hardwar. „Plukovníku!“ Johnatan se otáčel po přítomných co byli transportováni s ním. „Vy jste ho nepřenesli?!“ Vypálil, na majora, Johnatan. Sakra, pomyslel si, horší už to být nemůže. Jak moc se mýlil. „Pane senzory hlásí neznámé objekty a přibližují se, pane jsou to ta samá neznámá plavidla co na nás zaútočila předtím.“
Johantan se otočil na McKaye. Nemusel se ani ptát, odpověď mu viděl na očích. Druhý skok na slepo by nemuseli přežít. „Vztyčte štíty. Nakloňte nás o dvacet tři stupňů. Připravte všechny funkční railguny. Vyhlaste pohotovost, ať je všechen personál na svých místech. Odpojte všechny nepotřebné paluby. Jídelnu kuchyň a tak dále. Vašim úkolem je vydržet. Rodney! Vy ať už jste ve strojovně a spravte hyperpohon, hned! Edwarde. Transportujte mě zpátky do centrální věže toho města. A zajistěte, že bude ta vyhlídková paluba zde u můstku vyklizená pak tam všechno přenesete.“ Johnatan vydával rozkazy rychlým za to klidným hlasem. Nikdo se ho ani neptal proč chce zpátky do města, když už byl zpátky u brány ihned poznal, že už nemá moc času. Magma bylo skoro v jejich patře. Celé město již bylo zřejmně roztavené, jediný kousek vrcholku centrální věže stále čouhal.

Přistoupil k bráně, vytáhl drobnou vysílací anténu a připevnil ji na bránu. Vyutíkal po schodem do kontrolní místnosti a spatřil důvod, proč nenašli Chufův biosignál. Admirál byl v bezvědomí. Když procházel kolem kontrolního panelu k bráně připevnil i na něj vysílací zařízení. Pak se zklonil k Amenetepovi, vytáhnout jej z pod zničeného panelu byla fuška, když už byl Chufu volný hodil si jej přes ramena. Volnou rukou stiskl vysílačku. „Můžeme! Přeneste všechny signály!“
To, že se transport povedl poznal hned. Otřesy a jiskry lítaly všude. Za ním hlučně žuchla brána a DHD panel potichu stál kousek od něj. Když se otočil uviděl jasné záblesky, jak do jejich štítů narážely plazmové střely nepřítele. V chodbě vedoucí k místnosti se otevřely dveře na můstek přispěchal k nim tým zdravotníků a rychle a bez otázek přenesli admirála na ošetřovnu. Sám Johnatan vešel na můstek. „Podejte hlášení!“ křikl na majora. Ten mu rychle sdělil situaci, aniž by odtrhl zrak od monitoru senzorů. „Takže Rodney stále nespravil hyperpohon? Jak jsou na tom asgardské zbraně?“ Otočil se opět na majora. „Myslíte si, že mě to nenapadlo? Nefungují pane“ Johnatan se podíval na obrazovku nad ním. „Ať připraví jaderné střely do komor tři a pět.“ Edward přispěchal k Johnatanovi a začal mu šeptat do ucha. „Myslím si, že není moudré plýtva Jedernýma zbraněma takhle časně pane“ Johnatan se na něj ani nepodíval. „Slyšel jste rozkaz majore Hardware“ Emmet jen neochotně pozdvihl sluchátko a promluvil do mikrofonu. „Připravte jaderné hlavice do komor tři a pět“ Johnatan neustále sledoval monitor se senzory krátkého dosahu. „Hlavice jsou připraveny pane“ Plukovník jen sklonil hlavu a rukou si promnul čelo. „Otevřete silo.“

Na vrcholku přídě lodi se odsunuly pomalu dvě nevelká vrata. Z nich se pomalu, tak na jednu třetinu rakety, vysunuly zmíněné hlavice, které čekaly na odpálení. Johnatan vyčkával, nevěděl na co, když v tom zazvonil interkom. „Spravili jsme ho! Můžeme skočit plukovníku, můžeme skočit!“ To byl Rodney s doktorkou Fergassnovou a slečnou Pettersenovou. Johnatan se jen usmál, když mu Edward tuto skutečnost potvrdil. „Zavřete sila. Edwarde, vemte nás do hyperprostoru“ Edward jenom s úsměvem přikývl a připravil loď na skok.

Objevilo se hyperprostorové okno a Erebos do něj vletěl. Chvíli vypadal jako rozmazaná šmouha, když už letěli bezpečně hyperprostorem Johnatan se potichu vykradl z můstku a zamířil na ošetřovnu. Překvapilo ho, že tam u Chufa nikoho nenašel. Přistoupil k jeho lůžku a přisunul si nejbližší otočnou židli, kterou tam zjevně zanechal doktor. „Nevím jestli mě vnímáte Admirále, ale chtěl bych se omluvit. Mohl jste tam přijít o život a já si to dostatečně neuvědomoval. Pokud tedy budete chtít přenechám vám velení.“ Jestli byl překvapen, když objevil lůžko Admirála Amenetepa osamocené, nebylo to nic proti tomu jak se cítil teď, když na něj Chufu promluvil. „I já bych se chtěl omluvit plukovníku. Neměl jsem vás takhle vyšachovat z rozhodování a velení. Generála O’Neilla chovám v úctě a proto nebudu se příčit jeho rozkazům. Velení je vaše.“ Pomalu otevřel oči a podíval se na svého nedávného soupeře. „Doktorovi jsem řekl, že mě tam zavalil kus stropu. Pro klid posádky bude lšpí, když nebudou vědět co se tam vlastně stalo.“ Johnatan jen kývnul. „Nechám vás odpočívat admirále“ s touhle větou se postavil a chystal se na odchod. Když byl ve dveřích zastavila ho ještě s větou „Slyšel jsem jak jste si vedl plukovníku. Nebylo to špatné na první bitvu“ Johnatan jen s úsměvem poděkoval, zasalutoval a odešel.

Z vyhlídkové místnosti, jak tomu Johnatan říkal, u můstku, udělali místnost s bránou. Teď tam Victorie s Rodneym a vědeckým týmem pracovali na zapojení brány. Tedy Bránu již měli připojenou na energetickou síť, nyní se snažili připojit ono zvláštní DHD. Jediné co zjistili bylo, že DHD sloužilo i jako nějaké úložné místo pro databási bran, které byly kdy vytočeny z obou směrů. Rodney tak tvrdil, že tam někde může být adresa na Zem, nebo aspoň na Atlantidu. Když sprovoznili celé DHD taktéž s ním spustili jistý program, který nám navrhoval brány, které byly v databási. Rodneyho geniální vynález, cítil se předevšemi jako by objevil Ameriku. Všichni byli kupodivu v dobré náladě. Jediný kdo ji měl mírně pochmurnou, byl Johnatan.

 

SGPE s01e01-02 – Pilot

„Generále O’Neille? Chtěl jste se mnou mluvit, pane?“ S těmito slovy vstoupil do jeho kanceláře ošlehaný čtyřicátní. Plukovník Johantan Eteas byl do Pentagonu převelen nedávno. Z jakých důvodů to věděli jen ti nejvyšší. Proč si ho Jack vlastně zavolal bylo řazeno mezi přísně tajné. „Ale vítejte Plukovníku, rád Vás poznávám. Posaďte se, dáte si kafe? Čaj? Nebo něco jiného?“ očividně byl v dobré náladě, tedy jako tomu bylo pro generála typické. Působil velice energickým dojmem. „Měl bych pro vás řekněme takovou práci. Hledali jsme někoho koho bychom na ten post mohli převelet a Vy se nám náramně hodíte. Vaše bezpočností prověrka dopadla skvěle jediné co zbývá je podepsat, momentík kde jsem to měl, jo tady to je, podepsat tohle“ A přitom vytáhl úhlednou papírovou složku. „Podepíšete tuto smlouvu o mlčenlivosti, dobře? Dobře“ Celou dobu se O’Neill usmíval. Nechápavý plukovník pouze kývnul na znamení, že rozumí a natáhl se po složce. Už od mlada měl zvyk nosit u sebe neustále něco na psaní. Vytáhl tedy svou tužku a podepsal to. „Takže? Co je to tedy za práci?“ Podíval se na svého nadřízeného. Ten už stál na nohou. „Myslím, že bude lepší, když vám to rovnou ukážu plukovníku“ V tu chvíli potemnělou kancelář rozzářilo jasné světlo a oba důstojníci byli pryč. Nikdo si ničeho nevšiml. Buď byli všichni v okolí generála zasvěcení a nebo je prostě nezajímalo co se zrovna dělo. Tito dva muži se však jen tak nevypařili. Byli jednoduše transportováni. Transportováni na palubu vemírného plavidla, které bylo zkontruováno za pomoci tzv. programu Stargate. Mluvíme tady o lodi třídy BC-304 s názvem Oddyssea.

„Vítejte na palubě plukovníku“ Pronesl generál. Johnatanovi trvalo dlouho než se zpamatoval. „My jsme na orbitě?“ pronesl nakonec s úžasem. Oba byli transportováni totiž na můstek. „Nastavte kurz na stanoviště Alfa Marksi, ať to lítá“ plukovník Eteas se stačil jen otoči na koho to vlastně generál mluví a všiml si personálu za ním. „Plukovníku Eteasi pojďte laskavě se mnou rád bych vám někoho představil a řekl vám v čem bude spočívat Vaše práce, tudy“ postarší důstojník se tedy vydal za generálem s úžasem v očích. Vedl jej přímo do zasedačky. V zasedačce seděl muž v podivné uniformě. Nikdy takovou uniformu neviděl a to se poznal z mnoha vojenskými zástupci snad ze všech členských států NATO. „Toto je..“ Než to generál však dořekl představil se neznámý sám „Admirál Chufu Amenetep sa Re“ a podal Johnatanovi ruku. Ten ji spozvednutým obočím stiskl. „Zvláštní jméno. Vy pocházíte z Egyptu?“ podivným důstojník se pouze usmál. „Generále vy jste mu to ještě neřekl?“ Jack O’Neill před sebou dva muže pozoroval jako by to bylo divadlo „Co? Jo tohle. Ono Eteasi tady Admiral Amenetep je z Fulvienu, toje na delší vyprávění, shrnuto tak, je to prostě mimozemšťan. Je tady aby dohlížel na projekt Erebos, který vy budete vést. Chufu je tady jako zástupce spojenecké flotily a chce tedy vidět náš nejnovější projekt.“

Plukovník jen nechápavě zíral na své dva společníky. „On je jako mimozemšťan? To je nějaký hloupý vtip ne?“ otázal se a doufal, že oba se začnou smát a řeknou Apríl nebo něco na ten způsob. Ani jeden se však nezasmál. Dokonce i generál měl vážnou tvář. „Dobře. Ehm. Co je tedy ten projekt Erebos? Pravděpodobně loď pokud jsem usoudil správně, že?“ Generál se otočil a zapnul v zasedačce obrazovku na které se spustil 3D model jmenované lodě. „Vy Eteasi převezmete velení nad lodí v průběhu cvičení. První vyzkoušíte hyperpohon. Skočíte na předem stanovené souřadnice a tam vyzkoušíte zbraně. Po celou dobu Vás bude kontrolovat tady Admirál, jelikož na palubě máte některé Fulvienské techniky. Jako poslední vyzkoušíte takovou no řekněme novinku. Naše expedice v Pegasu konečně zjistila jak sestrojit pohon pomocí červích děr. Než to vyzkoušíte…“
„Moment. Pohon pomocí červích děr? Pegasus? O čem to tady mluvíte?“
„Budete si muset dočíst povinou četbu pukovníku, kde jsem to skončil. Jo už vím. Než to vyzkoušíte musíte si být stoprocentně jistí, že se skok povede. V jiné možnosti se vypaříte i s lodí“
Eteas nevěděl co říct. A takhle se odvíjela celá diskuze. Nakonec Johnatana nechali v zasedačce osamotě s instruktážními videi na obrazovce. Byla to pro něj dlouhá noc. Na druhý den však byl již čilý a na můstek dokázal i trefit bez zabloudění. Již doletěli ke stanovišti Alfa. „Vizuální kontakt generále“ To generál vešel na můstek. Něco ho očividně po ránu rozčílilo. „Chápete to plukovníku? Já tedy ne. Já myslel, že na tuňákovém sendviči nejde nic zkazit a hle! Ono to normálně jde. Tak hnusnou snídani jsem dlouho neměl.“
„Tak tohle je Erebos pane?“ Generál se jen usmál. „Ano doufám, že jste si nevybalil, protože by Vás asi naštvalo kdybyste musel znovu balit. Za deset minut se hlaste zde na můstku mezitím se jděte třeba nasnídat nebo dobalit věci. Kdybyste si vybral tu snídani nedávejte si tuňákový sendvič, je příšerný.“ Plukovník se jen mírně pousmál a po zasalutování odešel. Žádné své soukromé věci na palubě neměl. Měl pouze to co vyfasoval od generála. Urovnal to do batohu a vydal se do jídelny, že si dá poslední kafe na této lodi.

Po deseti minutách byl již připraven na můstku kde se z čelního okna díval na velikánský Erebos. Za moment se k němu postavil i Admirál Amenetep. „Musím uznat, že je to pěkná loď. Co na ní říkáte vlastně vy plukovníku?“
„Přijde mi taková no velká, ale moc se v takových věcech nevyznám abych řekl pravdu. Do včerejška jsem němal ani potuchy, že je něco takového vůbec možné“
„A hle?! Jste tady“ Pronesl otcovsky generál, který se k nim připlížil ze zadu. „Připraveni vyrazit? Transportujeme Vás oba do hangáru číslo dva, jelikož můstek je z bezpečnostních důvodů stíněný a taky protože si posádka pro vás dva připravila nějakou ceremonii na přivítanou. Můžeme? Výborně mějte se krásně a ne, že mi uděláte ostudu plukovníku. Sám jsem vás jmenoval i přes nesouhlas IOA. Mimoto někteří představitelé IOA jsou na palubě taktéž aby sepodívali jak se nakládá s dotacemi. Achjo nikdy nepřestanou vrtat ty své nosy tam kde nemají.“ To byla Jackova poslední slova a poté se jasným světlem oba muži před ním transportovali na palubu Ereba.

Ihned po transportu nevěděl Johnatan kam se dříve podívat. Všude kolem něj byli lidé. Věčina z nich měla uniformy amerického letectva. Dále zde byli také lidé ve stejných unifmách jako měl jeho společník Chufu. Zbylí přítomni byli v oblecích. Někteří to byli zřejmě vědci, kteří pracovali na tomto projektu a byli stejně jako Johnatan zavázáni mlčením. A nebo to byli lidé co již pracovali s programem Stargate. Podle těch kyselých výrazů v obličeji typnul, že nejmenší procento kravaťáků bude zřejmě to IOA o kterém mluvil generál. „Pane. Dovolte odnesu vám to do vaší kajuty pane.“ To k Johnatanovi přistoupil nějaký seržant. „Ano děkuji. Tady to máte seržante“ I k Amenetepovi přistoupil jeden muž, akorát z jeho vlastních lidí a taktéž mu odnesl věci. Oba stáli před celým tím shromážděním. „Dobrý den plukovníku Eteasi a Vám také Admirál Amenetepe. Jsem doktor Rodney McKay a jsem tady hlavní vědec a tímto bych vás oba chtěl přivítat zde na Erebovi.“ To vyšel z davu muž, v černém obleku s drobnými bílými linkami, a natáhl k oboum ruku. „Já myslel Meredithe, že jste na Atlantídě“ Odpověděl, s náznakem ironie v hlase, Amenetep.
„Prosím neříkejte mi tak, a ano byl jsem na Atlantidě, ale tenhle projekt se bezemě prostě nemohl obejít znáte to“ Vysvětlil stručně Rodney. Poté předstoupil nějaký jiný muž v obleku. To byl představitel IOA. Měl k tomu všemu zdlouhavý proslov. Oficiálně tedy dosadil plukovníka Etease do funkce. Následně ještě promluvil Admírál k celé posádce. Když se schylovalo ke konci Chufova proslovu, Johantan věděl co přijde. Očekává se, že bude mít proslov taktéž. Jenže on neměl nic připravené. Nevěděl co dělat. Tak musel improvizovat.
Když došla na něj řada zarazil se. Na čele mu vyskočil pot a on nevěděl co říct. Přesto však spustil: „Jsem rád, že mi generál O’Neill tuto práci nabídl. Doufám, že se naučíme spolu vyžít. Teď nás čekají samozřejmě drobné úkoly, ale později přibydou určitě náročnější a přibyde jich více. Já..Já děkuji Vám, že jste mě tady takto přivítali.“ Docházely mu slova. Už nevěděl jak mluvit k takovému davu kde bylo spousty vojáků. Takto tedy rychle ukončil: „Teď tedy do práce, děkuji“ byl nervózní. Očividně to nebyl takový nástup jaký si všichni představovali.

„Kapitáne. Zavolal si nejbližšího člena posádky. „Ukažte mi kde je tady můstek děkuji. Mapu jsem  nedostal.“Kapitán slušně zasalutoval a ukázal mu cestu. Můstek zde nebyl jak na Oddyssey. Žádné okno nic. Vešli skrze menší dveře. Byla zde taktická mapa pro simulaci bojů, očividně hlavní kormidelník. A spousta dalších věcí. Tam kde na BC-304 byla prosklená část, zde byly velké masivní dveře. „Co je za těmito dveřmi?“ Kapitán pouze přistoupil k dveřím a ty se rozjely. Byla to svým způsobem úzká chodba kde po stranách bylo o něco níže několik počítačů a jejich obsluha. Na konci této chodby byla menší hala a ta již prosklená byla. V této části, jak se posléze Johnatan od jeho průvodce dozvěděl, je obsluha všemožných senzorů a podobných věcí. Celá tato sekce je také stíněna aby se nikdo nemohl tranportovat dovnitř ani ven.. Dále mu vysvětlil proč je můstek uzavřen a od vesmíru je dělí ještě jedny vzduchotěsné dveře a místnost, to proto aby v případě kolabsu štítu nebylo tak lehké vyřadit z provozu můstek.

Oba se vrátili na můstek. „Plukovníku? Chce s Vámi mluvit generál O’Neill.“
„Děkuji, ehm seržante..jakže se jmenujete?“
„Jsem seržant Edward Blake, pane“
„Tak tedy děkuji Vám seržante Blaku“ Johnatan se nechápavě ještě rozhlídl co má udělat, aby mohl normálně mluvit s generálem. Začal uvažovat, že řekne generálovi o manuál. Edward vstal a pošeptal Eteasovi do ucha: „Tady pane mluvte“ a zmáčkl před ním na pultu jedno tlačítko. „Plukovníku? Doufám, že jste se již nějak zabydlel. Doufal jsem, že byste mohli začít s testy ihned co tomu říkáte?“
„Zajisté generále. Obávám se, ale, že budu potřebovat nějakou instruktáž je to tady pro mě jako španělská vesnice pane“
„Plukovníku nebojte na palubě máte schopné a ochotné lidi ti vám vyjdou vstříc a rádi vám pomůžou. Posíláme Vám souřadnice kam skočíte pomocí hyperpohonu a následně otestujete zbraňové systémy je to jasné? Poté pokud vám to McKay schválí skočíte zpátky pomocí WH. Přeji mnoho štěstí plukovníku“
„Děkuji pane. Erebos konec“ Edward, který stál vedle něj opět něco pomačkal, usmál se a šel si opět sednout na své místo komunikačního důstojníka. „Plukovníku přijímáme koordináty. Máme se připravit ke skoku?“
„Proveďte skok“ Důstojnice kývla a zadala koordináty do navigačního počítače.

Erebos odlétal z orbity. Objevilo se hyperprostorové okno a loď vletěla do něj. Místy to vypadalo, že je několikanásobně větší, ale to byl pouhý klam.
„Tak tedy. Za jako dlouho dorazíme na místo určení?“
„Přibližně dvě hodiny a dvacetři minut pane“ Po dobu letu se Johnatan postupně seznamoval se zbytkem personálu na můstku. Edward mu dělal takového menšího poradce. Navigační důstojník, poručík Joanna Parkrová, byla jedinou ženou na můstku. Sic bylo na palubě žen více tahle byla zřejmě nejklidnější. Následně tu byl taktický důstojník, major Emmet Hardwar, se kterém si plukovník Eteas ihned rozuměl. Když vystoupili z hyperprostoru znal již skoro všechna jména. Mezitím přišel na můstek i admirál Amenetep s doktorem McKayem.

„Můžeme začít s testem zbraňových systémů plukovníku. Jako cíl byl vybrán pás asteroidů, který je v tomto systému.“
„Děkuji doktore, upozorňuji Vás, že pokud chcete být na můstku přítomen budete mlčet. Nemám rád, když civilisti nějak narušují mé velení.“ McKay se zatvářil jako by do něj uhodilo, ale mlčel. Dříve než stihl Johnas vydat povel, už měl pás asteroidů na monitoru. „Děkuji poručíku. Teď dejte třetinu výkonu a otočte loď o deset stupňů do leva. Co je z arzenálu na seznamu jako první?“
„Pokud smím už mluvit plukovníku, tak asgardské lasery. Pro tento druh zbraní byly vybrány asteroidy M59 a H36, kvůli jejich velikosti“
„Děkuji Vám doktore. Dobrá snižte výkon a přibližte se na dostatečnou vzdálenost k cíli H36. Majore Hardware zaměřte cíl a vyzkoušíme jak si vedou naše automatické systémy.“
„Rozkaz plukovníku. Cíl zaměřen.“
„Palte majore ať vidím co tohle dokáže“

Z předníčásti Ereba vyšlehly dva přesně mířené namodralé paprsky silného laseru a ty proťaly asteroid jako máslo. Na plukovníka to udělalo dojem. To samé se opakovalo s asteroidem M59. Teď přišly na řady railguny. Pro test bylo vybráno více cílů. Zaměřovací systémy byly schopné zaměřit všechny. Všech patnáct Railgunů po celé lodi automaticky začaly střílet na zaměřené cíle, které měly nejblíže.
„Zdá se, že všechno funguje jak má. Teď už jenom ať funguje ten WH pohon“ radoval se Amenetep.
„Samozřejmě fungovat bude. Tím jsem si stoprocentně jistý.“ Zařil taktéž Rodney. K Johnasovi přistoupil Edward. Podal mu sluchátko s mikrofonem. „Pane. Strojovna“
„Plukovník Eteas mluvte.“
„Plukovníku mohl byste přijít za mnou dolů? Potřebuji s Vámi mluvit ohledně WH pohonu myslím, že by nebylo moudré ho testovat. Prosím pane.“
„No dobrá vyslechnu si vás“ podal sluchátko zpátky Edwardovi

„Doktore McKayi jste si opravdu jistý, že to bude fungovat?
„Ano proč by nemělo?“ Zatvářil se rozpačitě McKay
„Právě mi volal někdo ze strojovny, že by to nebylo moudré zkoušet půjdeme tedy dolů a poslechnem si ho co má na srdci“
„To bude ta Petersenová dělá samé problémy od doby co je z Atlantidy pryč. Nebojte se plukovníku zase jen něco zveličuje“
„Zveličuje nebo ne jdete se mnou dolů do strojovny a poslechnete si jí stejně jako já.“ Johnas za doprovodu doktora McKaye opustil můstek. Stačil jen říct, že v průběhu jeho nepřítomnosti má velení major Hardwar. Scházeli dolů do strojovny. Když tam došli postavila se jim do cesty mladá dívka. Trošku ušpiněná, ale vypadala dosti rozčíleně a mířila na McKaye prstem jako by to byl hrot meče.
„Co jste zas prohlásil za kravinu doktore? Co? Tentokrát to nebude pětina sluneční soustavy, ale tentokrát to schytáme my Vy holomku jeden. Máte štěstí, že tady je plukovník s Admirálem jinak bych s Váma zatočila.“
„Ukldiněte se Petersenová. Co máte na srdci“ Prohodil ze zadu dobrácky Amenetep
„Jediné. Tenhle pohon ještě není připraven k testování pane. Tenhle pohon je tak zralý na předělání. Mám za to, že nevytvoří dost stabilní červí díru a to při nejlepším. Při nejhorším se vypaříme. Prostě chápete to plukovníku? Pfu. Pryč my i celá loď.“
„Plukovníku neposlouchejte ji, je přepracovaná už by si měla jít odpočinout. Vážně Petersenová jděte už do své kajuty a vyspěte se“
„Vy mi nebudete říkat co mám dělat McKayi! Vy víte, že mám pravdu, ale nepřipustíte si to co? Jo to byste nesměl být velké ego McKay“
„Uklidněte se!“ To už došla trpělivost Johnasovi. „Má pravdu vypadáte přepracovaně. Jděte si lehnout. A berte to jako rozkaz.“
„Provedu pane. Ale já vás varovala“ Zasaltovala a odešla.
„Kde je tady nějaké. No telefon nebo čím se odtud dá zavolat na můstek“
„Tady plukovníku.“ A McKay jej zavedl k malému zařízení na zdi. Johnas se nahnul a zmáčkl tlačítko na které mu ukázal Rodney.
„Seržante Blakeu. Pokračujem ve cvičení. Ať jste na můstku připraveni ke skoku“
„Ano pane“ Mrknutím oka se letmo zadíval směrem kde již věděl, že je zmíněný pohon. A vydali se zpátky na můstek.

Když dorazili na můstek přípravy ke skoku byly v plném proudu. Navigační počítač již propočítával všechny důležité údaje k potřebným koordinátům. Když plukovník s Admirálem a doktorem vešli, major zasaltoval a oznámil plukovníkův příchod. Johnatan jen mávnuím ruky naznačil, že tohle nebylo třeba. „Nechal jsem po celé lodi vystavit bezpečností stav tři pane, aby byli všichni uvědoměni.“
„Dobrá majore Hardware. Poručíku? Koordináty nastaveny?“
„Ano pane. Koordináty nastaveny čekáme pouze na Váš rozkaz ke skoku“ Eteas se pouze rozhlédl po můstku a kývnul: „Proveďte skok“
Vše se seběhlo příliš rychle. Červí díra pohltila Erebus, ale něco nebylo v pořádku. Štíty byly pod neúnosným tlakem všude na můstku lítaly jiskry a některé počítače toto přetížení neustály a byly bezpečnostním protokolem vypnuty. Jedním z nich byl i navigační počítač.

Věčina lodních systémů byla vypnuta. Na můstku ještě poletovaly jiskry, nikdo však nevěděl co se stalo. Navigační systém byl odpojen a senzory taktéž nefungovaly. Nikdo tedy nemohl určit kde v Mléčné dráze jsou. Mnoho lidí se na můstku zvedalo ještě z podlahy.

„Jaké jsou škody?“ řekl Chufu zvýšeným hlasem. „Světla a podpora života jedou na záložní generátor pane, věčina primárních systémů jsou vypnuté, pracuje s ena sprovoznění hlavního generátoru“ křikl někdo. Chufu se rozhlížel a hledal plukovníka. Ten stál opodál se seržantem Blakem. Namířil si to tedy k nim, když se přibližoval zastihl část jejich rozhovoru: „… sprovozněte senzory, nechci abychom byli slepí. Admirále asi zkouška nedopadla zrovna nejlíp co?“ Bylo na něm vidět, přestože se to snažil zakrývat, že je nanejvýš rozzloben vývojem události. „Kde je Rodney plukovníku?“ to si Chufu všiml, že na můstku nikde nevidí McKaye. „Poslal jsem ho za Peternsenovou aby se podívali co je s WHD a urychleně aby to opravili“ při posledních pár slovech si musel zakrýt obličej jelikož ho zrovna zasypala sprška jisker, které vyletěly z poškozeného stropu. „Myslím si, že budeme muset zavolat elektrykáře, zdá se, že máme nad hlavou poškozený obvod. Seržante zavolejte někoho ať se na to podívá“ Edward přikývl a ihned začal mluvit do vysílačky.

Červená rezervní světla zhasla a nahradila je světla standartní. Některé počítače zablikaly a některé se i spustily. „Hlavní generátor běží plukovníku… ale to snad není možné.. myslím, že máme problém pane“ Johnas se otočil po hlase „Co se děje poručíku?“ rychlýk krokem se octl u Joanny a podíval se ji přes rameno na dálkové senzory, které zrovna spustila. „Pane já vím, že to bude znít blbě, ale zřejmě nejsme v Mlečné dráze“ Amenetep, který byl z její druhé strany se zatvářil kysele, „to je nemožné“ prohlásil pouze. „Myslím to vážně pane, podívejte…“ otočila se k druhému počítači „když porovnáme tenhle snímek, který pořídily senzory s glaktickou mapou, kterou máme od Fulvienců… vidíte? Neznámý sektor“ Měla pravdu, vážně na obrazovce blikalo NEZNÁMÝ SEKTOR. „To si ze mě děláte srandu ne? Rodney… já ho zabiju“ Rychlým krokem vyběhl z můstku a běžel směrem ke strojovně. V půli cesty ho však dostihl admirál a zastavil jej.

„On za to nemůže, nikdo nemohl čekat takové problémy. Můžeme být rádi, že nás to nezabilo“ Johnatan se pomalu uklidňoval. „Asi máte pravdu admirále, ale teď mě prosím pusťte.“ Když jej Amenetep pustil vydal se opět do strojovny, kdy už Rodney s Natálií Pettersenovou se snažili problém s WHD vyřešit. „Gratuluju McKayi dostalo nás to bůh ví kde“ Vypálil stále mírně podrážděně plukovník, ihned jak jej uvidtěl. „Doufám, že ale zjistíte jak to spravit a jak nás dostat domů. A doufám, že to bude rychle!“ Dřív než se však zmohl na slovo poteměly světla a výstražní světla začaly svítit „Co se to zase děje?!“ Rychle přispěchal k vysílačce „Seržante Blakeu co se to děje?“

„Pane dostavte se na můstek to vám můsíme ukázat“ Johantan myslel, že pukne vzteky. „Vy dva nechte to teď mimo provoz a vy Rodney pojďte se mnou“ Rychle tedy doběhli k nějbližšímu výtahu, který je vyvezl až do podlaží na kterém byl můstek. Když doběhli na můstek zůstali stát. Všichni byli v plné pohotovosti. Oba zajímalo proč. „Co se tady děje!“ To došel Eteas až k Edwardovi. „Na přímý rozkaz admirála Amenetepa..“ to ho však Johnatan přerušil. „Na čí rozkaz? On tu nevelí“ Otočil se a došel až k admirálovi, který mu nevěnoval pozornost a bavil se s majorem Hardwarem. „My dva budeme mít spolu problémy admirále!“ Chufu se otočil po hlase, vypadal udiveně a zlsotně zároveň. „Co tím myslíte plukovníku“ Jeho otcovský hlas byl pryč a byla v něm znát hořkost. Zřejmě nebyl na takové chování zvyklý. „Abychom si to tu ujasnili. VY tady nevelíte, jste tu POUZE jako můj poradce, takže co má sakra tohle všechno znamenat?!“ Celý můstek se na ně díval. I doktor McKay neměl momentálně slov a jen němně přihlížel. „Co si to dovolujete Eteasi!“ To už vypadalo, že ho Chufu i praští. „Nemám, žádné černé svědomí admirále, jelikož vy nejste ze Země, NEJSTE tudíž můj nadřízený důstojník. Takže pokud tady chcete vydávat rozkazy tak jedině s mým svolením je Vám to jasné?!“ Amenetep udělal krok k jeho pozemskému sokovi „To jste přehnal plukovníku, Vy (štěknul po strážích u vchodu na můstek) odveďte ho do cely ať mu zchladne hlava“ Johnatan se po nich otočil. „Zůstaňte pěkně stát tam kde jste a Vás Admirále žádám abyste opustil můstek nebo to budete Vy, koho odvedou“ V tom ho popadly dva páry rukou. „Pane půjdete s námi“ Johnatan se otočil, ti dva strážní jej drželi za obě ruce a pomalu jej tahali pryč z můstku. „Zklamali jste mě“ promluvil pomalu a již tiše. Vyškubl jim ruce a odkráčel z můstku. Ne však směr cela, nýbrž směr svá kajuta. „Pane myslím, že i vy jste to kapánek přehnal“ Promluvil z ničeho nic na admirála seržant Blake. Věděl, že pohotovost byla oprávněná, ale, že nechal vyvést oficiálního velitele lodi a takhle převzal velení se mu z morálního hlediska nelíbilo. „A co jsem měl dělat seržante?“ vypálil na něj otázku. „Měl jste jej zavolat na můstek dřív než jste začal vydávat rozkazy pane.“

Pohotovost vyhlásil Admirál Chufu Amenetep sa Re vlastně ihned jak se vrátil na můstek. Pár minut po tom co se na chodbě s plukovníkem rozdělili. Když totiž přišel na můstek ohlásili mu, že dálkové senzory zaznamenaly neznámé objekty, které letěly jejich směrem. Bylo jich možná tucet. Admirál vyhlásil tedy pohotovost pro případ kdyby to byly cizí plavidla. Podle jeho mínění, už od začátku tohoto dobrodružství, nebyl plukovník Eteas vhodný na tuto misi a tak se rozhodl, že převezme velení.

Zatímco tyto neznámé plavidla mířily k lodi, Johnatan ležel u sebe v kajutě. U dveří stály stráže, které hlídaly, aby neopustil místnost. Věděl, že pokud se jednalo o to koho si vybere posádka jako velitele, bylo jasné. Amenetep byl přeci jenom už asi ostřílený vůdce to chápal, ale netušil, že jej podrazí všichni, když je oba znali osobně stejnou dobu. Když se ozvalo klepání pouze zavolal „Vstupte“, ale vůbec se nepohnul z postele. „Plukovníku?“ Byl to ženský hlas. „Doktorka Victorie Fergssonová pane, jsem lodní vědec, no dáli se to tak nazvat“ on ji však neodpověděl. „Přišla jsem abych Vám sdělila, že stojím při vás“ stále bez odpovědi. Věděla, že je ve svojí ložnici, ale nechtěla tam jít. „Přišla jsem vám, ještě sdělit, že loď bude pravděpodobně za méně jak hodinu čelit útoku. Naše senzory totiž objevili přibližně dvanáct menších lodí, které letí naším směrem. To je tak asi všechno. Takže zatím se s vámi rozloučím plukovníku.“ A odešla. Johnatan přemýšlel. Pak vstal a došel ke dveřím, otevřel je: „Pánové, mohli byste sem zavolat doktora McKaye a poručíka Pettersenovou díky.“

Zavolal by si je sám, ale Amenetep se zřejmě domníval, že vypnout mu v kajutě vysílačku bude nanejvýš vhodné. Když se oba dostavili, tvářili se neutrálně, od Rodneyho to bylo slušné na to, že byl u toho jak řval po Chufovi. „Je již funkční hyperpohon?“ McKay se rozhodl odpovědět „Ne plukovníku, už se nás nato ptal admirál“ Johantan přikývnul. „Dobrá proti dvanácti lodím se asi neubráníme moc dlouho takže, až to přijde spustíte WHD. Vím, že ze strojovny mu asi těžko dáte nějaké přesné koordináty, ale skok na slepo musíme risknout“ Oba stáli jako přimražení. „Je to rozkaz Pettersenová, vemu si to na triko já osobně. Teď jděte a připravte WHD na skok“

 

Stargate Libertas – charaktery

Jack Moran – Guvernér „suverénní“ kolonie, tuhle funkci zdědil po svém otci a on po svém otci atd. a první byl Princ Moran
Věk: 24let

Deryl Daněk – Velitel rozvědky, rád by se posadil na Jackovo místo, i když to jsou staří přátelé
Věk: 21let

Ashleey Traversová – Velitelka stráže guvernéra, už od malička má za vzor Jacka
Věk: 22let

Natarnetech Wihulová – Diplomatka dědí tuhle funkci i když by prakticky není dědičná většinou si ji guvernér vybírá sám koho tam posadí
Věk: 25let

Stargate Libertas s1e08 (Rodina na de vše)

8.Kapitola (Rodina na de vše)

Natarnetech stála na jednom z Fulvienských náměstí a čekala tam na svůj kontakt, který ji překvapil a ona se poměrně lekla. Velitel Fulvienské armády stál vedle ní.“Tak co jste zjistila?“ Natarnetech se usměje a řekne.“Celá rodina je vám zavázána pomáhat pře ze všechno co se událo, můj plán je zabít tyhle dvě osoby a máte znovu klid.“ Velitel Fulvienské armády se zasměje.“Tady na veřejnosti bych to moc neukazoval lidi jsou trochu domýšliví.“

Natarnetech se s fulvienským velitelem dají do pohybu a šli do jedné soukromé kavárny. Musíme nějak zničit naše příživníky. Co je takhle vyvraždit a nenápadně mezi námi a jimi vyhlásit válku. Ale to je nesmysl, co by na to řekl Král. Ten se to ani nedozví pokud se to nějak nezvrtne. Tati kdo jsou ti pánové. To jsou naši fulvienští přátelé, tyhle budeš poslouchat na každé slovo. Velitel a Natarnetech mezi tím dorazili do kavárny a posadili se a ihned pokračovali v rozhovoru.“A už ví něco Král?“ Velitel s kamenným výrazem odpoví.“Ještě o ničem neví krom toho, že začala vzpoura na té planetě a ví kde se přibližní ukrývají.“ Natarnetech se usměje a řekne.“Co pak uděláte s těmi lidmi co proti nám povstali?“ Velitel se usměje a řekne.“Popravíme za zradu.“ Natarnetech z toho moc nadšená nebyla, že musí být proti známým ze své rodné planety a řekne.“Všechny nebo jen vůdce té skupiny?“ Velitel rozhodným hlasem řekne.“Samozřejmě, že všechny… časem.“ Natarnetech si objedná pití a zeptá se.“Víte kolik jich vůbec je?“ Velitel se opře lokty o stůl a řekne.“pár stovek tisíc lidí co proti nám chce bojovat.“ Natarnetech dostane svoje pití a ihned se napije. Nikdy hlavně nepít jinak se ti práce znechutí. Tati co ti páni vlastně chtěli. Rozhodovali jsme o tvé budoucnosti. O jaké budoucnosti? Jestli se vše povede tak budeš první z této planety, královnou všech Fulvienců a lidí. Já a být královnou, vždyť sem ještě mladá. Natarnetech se tam stále domlouvala s velitelem o plánu jak zlikvidovat všechny lidi, protože byly velkou obtíží pro svrhnutí krále i když koluji zvěsti, že na královskou rodinu udělali atentát za to jak je po celou dobu ignorovala, když volali o pomoc. Natarnetech se ihned zeptá.“Co se stalo s poštou co se posílala Krály?“ Velitel se usměje a řekne.“Tu jsme zabavili a spálili.“ Velitel se usměje a řekne.“Měl bych jít na schůzku, připravujeme z celým velitelským štábem jak udeřit nenápadně na jednu stanici těch povstalců.“ Natarnetech se postaví a zasalutuje veliteli, ten taky zasalutuje a ihned odejde. Natarnetech se zdržela v kavárně a popijela tu fulvienskou lihovinu z černého trhu. Souhlasím se stavbou fulvienské základny pro divizi jejich nejlepších vojáků, pro ochranu našich obyvatel. Jak chcete přepsat smlouvu z roku 2200, která rozpustila základnu a všechny pracovní tábory na planetě z roku 2138, poněvadž Královská rodina zjistila, že se tam dějí nekalé věci, které se potvrdily, celé obyvatelstvo tam málem vymřelo hlady. To bylo před několika staletími a teď by to bylo jiné a povolila by jen tu základnu. Takže započne hlasovaní. Natarnetech po těch pár skleničkách byla, zcela malátná tak se šla projít po městě, většina kolemjdoucích si ji ani nevšímala, došla až do svého bytu.

Velitel stál na schůzce a měli tam jednu mapu z okolí stanice a řekne.“Jaká je tam ochrana?“ Dostane okamžitou odpověď.“Je tam pět iontových děl a deset railgunů, několik F-308ček naneštěstí nemáme od nich konstrukční plány i po těch 330letech jejich existence a pak jeden neproniknutelný štít. Podle rozvědky stačí Tři naše lodě s plným hangárem bombardérů a stíhačů.“ Velitel se usměje a řekne.“Tři lodě tak to bych radši přidal, rozvědka není už to co bývala.“ Dostane souhlasnou odpověď a po dlouhém váhaní se rozhodly pro dvanáct lodí. Natarnech seděla u konzole i když byla malátná tak zvládla ještě něco vyhledat o Veliteli s kterým se nedávno setkala. Do místnosti plných velitelů vstoupí jedna žena a řekne.“Můj praprapraděd by nikdy s takovou věcí nesouhlasil a pokoušel by se udělat příměří ale jak vidím tak po jeho smrti se vše změnilo.“ Velitel se na ní podívá a řekne.“Váš prapředek je stále na zdi slávy a dodnes patří k nejlepším velitelům své doby a vy byste měla jít zpátky odkud jste přišla tohle je především mužská záležitost.“ Žena se trochu rozčílí a řekne.“Já nemůžu za to že sem žena ale aspoň bych mě tu nechala jen kvůli mému předkovi, jinak bych musela jít za Králem a říct mu o tom co plánujete.“ Velitel se zasměje a řekne.“Král ví o tomhle úderu a taky ho odsouhlasil.“ Žena se zasměje a řekne.“Mluvila sem o něčem jiném, jinak by vám to všem pokazilo kariéru.“ Veliteli spadl smích a chytne ji za ruku a jdou za dveře a ihned se ji naštvaně zeptá.“Co jste vlastně dozvěděla?“ Žena se usměje a řekne.“Chystaný převrat z vaší strany koho tam chcete dosadit taky vím, že vám ti lidé zavazí protože ihned jak by se změnil král by povstali ale o to jste se postarali o pár let dřív.“ Velitel ji nechá poslouchat rozhovor velitelů.

Natarnetech vyhledala i informace o pár osobách ze Země mezi nimi jména členů týmu, velitele každé základny a mnoho dalších informaci jako jména prezidentů. Nepřekvapilo ji že tam našla jméno Jointek Wihul. Pokračovala v hledání a někdo ji zaklepe na dveře a ona jde pomalu ke dveřím, otevře dveře a tam stál. Jeden Fulvienský voják.“Madam, máte opustit budovu je tu prý bomba.“ Natarnetech vzala si věci a zavolá veliteli, ten to naštěstí vzal a měla dotazy co se děje v jejím domě ale velitel o ničem nevěděl ale měl podezření, že vtom má prsty ta ženská. Natarnetech po asi deseti minutech sním přestane komunikovat a pokouší se utéct. Fulvienským vojákům, kteří ji ihned pronásleduji až se dostali na rovnou cestu jeden z fulvienců vytáhl zbraň a vystřelí. Natarnetech to jenom uspalo. Velitel po schůzce si odchytí tu ženu a přitlačí ji ke zdi.“Co jste udělali smím kontaktem?!“ Žena se začne smát a dostane jednu facku a pak ze sebe vysloví první slovo.“Pokud budete poslouchat mé pokyny tak se ji nic nestane, myslel jste si, že nevím o nástupní královně, která by nahradila dosavadního Krále.“ Velitel ji odtáhne na jeden ze záchodů a strčí ji hlavu do umyvadla a pustí vodu a řekne.“Kde ji držíš?!“ Žena nic neodpovídala jenom se nahlas smála a on ji dá pár silných ran do tváře a řekne.“Kde je?!“ mučil ji všemi způsoby a kvůli tomu musel i zamknout dveře na záchody. Žena vzala zrcadlo a mlaštila velitele po hlavě, upadl na zem ale docela rychle se vzpamatoval a shodil ji na zem. Ihned ji začal mlátit až se dostala do bezvědomí.

Natarnetech se mezi tím probrala v nějaké věznici a dívá se okolo a vyruší ji Fulvienští vojáci její celá byla chráněna silovým polem nikdo nemohl dovnitř ani ven, jinak by dostal velký zásah, donesli ji jídlo do cely a ihned zas odešli, neměla hlad takže to nesnědla. Doufala, že ji někdo zachrání.

Žena, kterou velitel ubil do bezvědomí se po několika hodinách probrala a řekne.“Tak to je paradox já vězním vaši královnu a vy vězníte mě.“ Velitel řekne do jejího ucha.“Co takhle udělat výměnu ty za královnu.“ Žena se zasměje a řekne.“Dejte mi telefon.“ Velitel ji dá telefon a během pár minut zavolá svým lidem, aby propustili Natarnetech. Ihned jak dokončila hovor se usměje, že domluvila místo kde se mají setkat. Tak Velitel vzal ji hodil ji do vozidla a jel tam se svými lidmi. Z vozidla vyskočil jeden z jeho lidí, který rychle zdrhal. Zastaví se s vozidlem na začátku ulice a vystoupí všichni z vozidla, velitel držel ženu za svázané ruce a s páskou přes oči a naproti nim stála Natarnetech. Obě strany je zároveň propustili a jak se dostali všichni zpět tak tam mezi tím sundali, té ženě pásku z očí a než ji stihly sundat provaz z velké dálky ji zasáhne velitelův odstřelovač do hlavy, který ihned nasedne do vozidla za kopcem. Velitel se usměje a řekne.“Dobrá práce.“ Odstřelovač se raduje a řekne.“Tak to bylo něco poprvé sem sejmul někdo z našich.“ Velitele teď nikdo neohrožoval, takže v klidu jel zpátky do města.

Natarnetech byla ráda, že se dostala ven. Dcero nikdy nezapomen obchodovat se zbožím zkus nabídnout co nejmín za nejvyšší cenu. Hlavně s tebe musí být dobrá královna, která se rozhodne udělat pro svůj lid to nejlepší co se dá jinak by se ti postavil na odpor a chtěl by se tě zbavit a nejjednodušší cesta je podat návrh ve vládě, pro zvolení nového panovníka ale napřed byste se museli zbavit Krále. Tati a kdy se ho budu moct zbavit? Jednoho krásného dne ale neboj snad se ti to jednou povede díky fulvienské pomoci neboť to jsou už od počátku nejlepší přátelé naší rodiny a ty jsi i částí i fulvienec jako já. Natarnetech se dostala zpátky do svého bytu a znovu usedne ke konzoli a začne vyhledávat nějaké informace. Dneska to pro ni byl rušný den, po asi hodině šla spát. Velitel ten přišel do svého domu a ihned se šel umýt a těšil se až svrhne Krále.

 

Stargate Libertas s1e07 (Slepá Víra)

7.Kapitola(Slepá Víra)

Ashleey se procházel po městě a užívala si odpočinek. Tati můžu jít ven? Nemůžeš dokud se neodnaučíš milovat svého pána! Tati to mě pak naučíš. Neodmlouvej jinak dostaneš týden domácího vězení! To nejsme v demokratické společnosti?! Ano jsme ale jsme podřízeni Království Fulvien. Takže bych se měla svobodně rozhodovat, s kým chci žít! Nikdy tě nenechám žít s tvým Pánem a mým novým velitelem. Ashleey potkala Michala a řekne.“Nazdar, jak pak je?“ Michal se usměje a řekne.“Zdravím, já se mám výborně a jak ty?“ Ashleey se usměje a řekne.“Já se mám fajn, jen sem vzpomínala na své dětství.“ Michal se usměje a řekne zvědavě.“Jaké jsi měla dětství?“ Ashleey se usměje a řekne.“Hrozné dětství jako každý jediné mé světlo byl Jack.“ Michal se usměje a řekne.“Jo já měl zas hrozný zkušenosti ve válkách ale to radši jindy teď bych rád po řešil tvůj problém.“ Ashleey se usměje a řekne.“Změna mezi lidmi a fulvienci byly nějak okolo roku 2138, kdy nás napadali ale naštěstí se to během osmi let vyřešilo ale pak po dalších sto letech se opakovala naše akce ale po té jsme všichni šli do pracovních táborů a přežilo jich asi jen pár tisíc lidí a miliony lidí tam umřeli a umíraly i potom.“ Michal se na ni díval a pokoušel se vcítit do její situace a řekne.“Takže to umírání lidí jste nějak přehlíželi?“ Ashleey se na něj podívá a řekne.“Ano neboť fulvienci měli větší pravomoce.“ Michal pohladí Ashleey po zádech a řekne s pohledem na hodinky.“Už bych měl jít .“ Ashleey se usměje a řekne.“Dobře.“ Mami můžu jít ven? Běž ven ale bud u domu. Neboj se mami. Fulvienská špíno! Cos to řekl?! Fulvienská špíno! Pánové on to nemyslel vážně, nějak bychom se mohl dohodnout. Nedohodneme. Ashleey šla směrem k výtahu během pár chvil se dostala ke dveřím a někdo ji vyruší.“Madam, chcete se podívat na výsledky výstavby naši stanice Midway?“ Ashleey se otočí a odpoví.“Někdy jindy a ukázal jste to Jackovi?“ Dostane okamžitou odpověd, že to Jack neviděl a Ashleey se tam sním chvíli dohadovala o tom, že by to měl ukázat, že by ho to určitě zajímalo. Během pár minut ukončí rozhovor a ona nastoupí do výtahu a dostane se o dvacet pater níž. Uvidí tam Sáru a řekne.“Nazdar, tady je docela zima něž tam nahoře.“ Sára se usměje a řekne.“Ahoj, proto sem ráda tady je tu klid a zima.“ Ušklíbne se na Ashleey ta na to odpoví.“Jo já taky mám radši zimu tohle teplo není na mě moc dobré.“ Obě dvě se na sebe dívají a vyruší je Samuel, který se ihned zapojil do diskuze.“Dneska je poměrně vedro, že děvčata?“ Ashleey a Sára odpoví zároveň a přitom kývou hlavou.“Ano to je.“ Samuel se usměje a řekne.“Kdybyste se viděly jste jak dvě dvojčata jen z velkýma rozdílami.“ Obě dve se na sebe podívají a řeknou zároven.“To víš i když jsme od sebe vzdáleni několik staletí tak jsme skoro podobné“ A vypláznou jazyk na Samuela.“Aby vám neupadl.“ Zasměje se Samuel. Ashleey se usměje a řekne.“Měla bych jít.“ Rozloučí se a během pár minut zmizí zarohem. Fulvienci zas popravili dalšího z našich a mi nic jako neuděláme! Je to tak neuděláme vůbec nic ani kdybychom chtěli, maximálně podat stížnost královské rodinně ale ta tu zprávu bude ignorovat jako ostatní ti šašci v té vládě. Já sem včera viděla jak toho nevinného ubožáka popravili ani se sním nechtěli dohodnout. Je mi líto Ashleey, že si tu hrůzu musela vidět. Pozdi pak stékala červená barva. To byla krev nebo spíš smíšená z mozkem. Aha tati, ty mě těch nechutností chceš ušetřit? Ano.Ashleey došla do laboratoře a tam plno vědců a zkoušeli vymyslet novou pevnou látku která by vydržela víc než pancíř u Fulvienských tanků. Usměje se na jednoho vědce a řekne.“Zdravím, jak to jde?“ Vědec se usměje a řekne.“Je to docela složité než se zdá ani nevím jestli se nám to podaří vytvořit natož abychom věděli že to vydrží víc než Fulvienský pancíř, který toho vydrží docela dost pokud na něj nejdeme shora to je pak pro ně fatální smrt.“ Ashleey se usměje a řekne.“Tohle bych měla určitě říct, Jackovi bude spokojen vaší prací.“ Vědec se zasměje a řekne.“Je to těžší než se zdá ale už jsme pokročili hodně daleko a jak to jde vlastně jde se stanicí Midway?“ Ashleey se usměje a odpoví.“Docela dobře.“ Vědec si oddychne a řekne.“Už se těším až se na tu stanici podívám.“ Ashleey se zasměje a odpoví.“Dobře.“ Bez rozloučení odejde a pokračovala svoji procházku po patru. Podal sem stížnost královské rodinně, tak snad odpoví a obviní toho, kdo ten čin spáchal. Bál bych se, aby se vás nezbavili.

 

O několik světelných let dál planeta Stero

Fulvienský velitel se procházel s Králem po zahradě a povídají si.“Pane, nebojte se ti povstalci je jen hrstka nevycvičených barbarů, takže je snadno porazíme v první bitvě.“ Král se na něj podívá.“První bitva? Ta byla už dávno a utekli vám.“ Fulvienský velitel řekne rozhodným hlasem.“Myslel sem skutečnou bitvu, ta na kolonii PS3-4534 se nepočítá.“ Král se na něj podívá a řekne.“Vždyť jsme tam ztratili divizi vojáků a několik dobrých pilotů, tak tu situaci neulehčujte.“ Fulvienský velitel šel vzpřímeně a odpoví.“Pane mám návrh dejte mi pár nejlepších lodí a uvidíte jak vám je porazím.“ Král se zastaví a řekne.“Už jste zjistili kde jsou?“ Fulvienský velitel se usměje a řekne.“Mají dle zvědů jednu stanici mezi Pegasem a Mléčnou dráhou.“ Král se usměje a řekne.“Máte svolení udeřit.“

 

O několik světelných let dál Atlantida

Ashleey stála u Jacka v kanceláři a řekne.“Máme zprávy, že vědcům se povedlo udělat pár pokroků k jejich novému pancíři a stanice Midway je na tom vlastně jak?“ Jack se usměje a řekne.“Tys sis to nečetla, takže vypadá to dobře, fungují tam všechny systémy a přepravíme tam nadbytečné F-308ky.“ Ashleey se zasměje a řekne.“Tak to vypadá dobře. A ví o tom Michal, když umí pilotovat i tu F-308ky která pro ně byla za mlada úplná novinka?“ Jack se usměje a řekne.“Ještě sem mu to neřekl ale určitě na to nezapomenu.“ Ashleey se zasměje.“Jo dobře, můj zapomínálku.“ Pochvíli Ashleey odejde. Jo je to strašná nespravedlnost ti vrazi jsou tu na každém rohu a nic se tu nedá dělat než doufat, že přežiješ a umřeš na stáří. Jo to je fakt dostaneš kulku od Fulvience a jsi v háji.

Ashleey potká Deryla a pozdraví ho, on ji chytí a zatáhne za roh, ona ani nestihla volat o pomoc.“Pusť mě jinak ti fláknu!“ Deryl ji přitiskne ke zdi a řekne.“Jen sem ti chtěl říct, abys vzkázala Jackovi, že se mu omlouvám.“ Ashleey se pozvedne obočí a řekne.“Tak si to měl říct je mu nebo si ještě chtěl říct mě?“ Ihned jak to dopověděla ji bez přestávky začal líbat Deryl a ona ho od sebe pokoušela odtrhnout trvalo to deset vteřin než se mu poddala ale vyruší je Samuel a ten na ně zakřičí.“Deryl a Ashleey nečekal bych tu vás dva a hlavně bych nečekal, že se tu budete líbat.“ Ashleey ihned ze sebe vyhrkne.“On mě začal líbat a já se mu neubránila!“ Samuel se na oba dva dívá trochu podezíravě.“Tak to řeknu, Michalovi ten se stoho po….“ Ashleey rychle zmizí a Deryl se tam chvíli zakecal se Samuelem.

Jack stojí na stříšce a baví se tam s jedním maniakem, který na něj míří pistolí a řekne.“Nechceš nikomu ublížit jen to polož, nemám rád když na mě někdo míří zbraň měli bychom ihned zabít, ty co můžou za tuhle situaci a to já nejsem za to můžou fulvienci, kteří nás po staletí tyranizovali a ty bys to měl vzdát.“ Pomalu se k němu blíží ihned jak se dostane blíž sebere mu zbraň z ruky a během pár vteřin se tam začnou mlátit a maniak ze sebe vyhrkne.“Promiňte, vědí o stanici!“ Jack se podívá na stráže a řekne.“Odveďte ho do vězení.“ Jack se tam udýchaně dívá okolo sebe. Ashleey ho potkala když odcházel ze stříšky a řekla mu o omluvě Deryla a o tom, že ji Deryl vzápětí na to začal líbat. Jacka to ještě víc naštvalo ale nechtěl se rvát ze svým starým přítelem. Ashleey ta uklidňovala Jacka, že se bránila ale neubránila. Samuel seděl v kantýně s Michalem a Sárou, poslouchali tu Samuelovu příhodu ve které vystupovali Deryl a Ashleey. Michal tomu nechtěl moc uvěřit a Sára ta se začala smát a řekne Michalovi.“Tvůj prapravnuk je ale zvrhlík.“ Michal se zasměje a odpoví.“Bud ticho nebo vykecám to co schovávám v hlavě několik staletí!“ Sára se zasměje a řekne.“Ty na mě něco máš a co prosím tě?“ Michal ji to pošeptá do ucha a ona se vzápětí zhrozila a řekne.“To by on neudělal vždyť mi to slíbil.“ Byla dosti překvapena a během pár minut vybehla z kantýny a došla do svého pokoje. Samuel se zasměje a řekne.“Cos na ni vytáhnul?“ Michal se zasměje a řekne.“Tobě to taky Princ řekl.“ Samuel se zamyslí a řekne.“Už vím.“ Oba dva se zasmějí a odejdou zároveň z kantýny.

 

Stargate Libertas s1e06 (Běžná rutina)

6.Kapitola(Běžná rutina)

Jack seděl ve své kanceláři a přemýšlel o tom co říkal Deryl, stále na to musel myslet. Jacku uprav se, za chvíli tu bude tvůj učitel. Otče to bude zas otrava. Mě to taky nebavilo v tvém věku ale nakonec uvidíš proč si se tak bedlivě učil a práce, kterou dělám je dost složitá, někdy je to i morální a já mezi tím budu ve své kanceláři se bavit s několika váženými lidmi a nerad bych byl další na řadě na koho by se mohly nazlobit, tak běž a nezlob jako minule. Vtom do místnosti vstoupí Samuel a řekne.“Neruším?“ Jack se usměje a řekne klidným hlasem.“Pojď dál.“ Samuel se usměje a zvědavým hlasem řekne.“Na co myslíte?“ Jack se usměje a řekne.“Jen sem… řešil ve své hlavě nějaké osobní věci.“ Samuel se usměje a řekne.“Jako například?“ Jack se zasměje a řekne.“Například to proč sem vás vůbec pustil dál…“ Ihned se oba zasmějí.“Pořád přemýšlím o tom co řekl Deryl, nevěřím mu moc ani svému otci sem moc nevěřil ale svého otce sem znal nemohl by povolit vraždu svého nejlepšího přítele bez nátlaku ale po té hostině u nás doma se choval dost divně.“ Samuel se usměje a řekne.“Určitě přijdeš proč to udělal jen musíš zjistit co se v té době stalo a mohu se zeptat co se stalo tvému otci?“ Jack odpoví i když už moc nejistým hlasem.“Slyšel sem jen to, že umřel na infarkt, ale čím víc sem si pročetl jeho spisy měl sem podezření, že ho otrávili fulvienci protože ti jediní vlastnili takové chemické látky.“ Samuel ihned řekne.“Zjistil jste víc, třeba kdo ho přesně otrávil.“ Jack ihned řekne.“Mezi našimi lidmi prostě existovali tajemství nikomu se nedá věřit pokud nebojují proti jednomu nepříteli a ten čeká venku, chystám se poslat pár našich lidí, aby se infiltrovalo do fulvienské společnosti a udělali pár akci, jako je třeba ochromit velitelství jejich armády a pak zabití jejich vůdců až se tak stane bude mezi jejich lidmi na nějakou dobu chaos a ve vhodnou dobu udeříme.“ Samuel se usměje a řekne.“Musím jít jdu dohlížet na výcvik naších pilotů s ATA genem a slyšel sem, že už jste postavili několik těch BC-305tek.“ Jack se usměje a řekne.“Přesně a už díky vám se do nich instalují i Asgardské technologie.“ Samuel se usměje a odejde z místnosti a Jack ihned potom začal znovu přemýšlet nad událostmi s jeho dětství. Jestli nepřistoupí na dohodu budeme se ho zbavit jako Kyle. Neboj on se bojí o svůj život asi nejvíc a i kdyby tak stačí zavolat fulviencům, že jim nepřistoupil na tu dohodu o postavení základny tady pro divizi jejich vojáků, tak ho bez svědků zabijou. Můžete jít dál pánové. Jack se zvedne ze židle a jde se projít po městě Dobrý den pánové, jestli chcete postavit tu základnu u nás tak to vůbec neschvaluji. Jestli to neschválíte tak máme i přesvědčovací metody. Jo a já vás mohu nechat na místě zatknout a jestli se pokusíte o útěk tak to bych nedoporučoval. Jestli chcete dopadnout jako Daněk tak si můžeme ihned urychlit tohle jednání jednim výstřelem. Tak dobře a už se těším až vám můj syn nakope zadky. Ten prcek nic nesvede. Na to bych nespoléhal je bystřejší než se zdá. Tak dík za ten podpis a my se ještě uvidíme. Ashleey uvidí Jacka jak se prochází městem a řekne.“Ahoj.“ Jack nevěděl která bije a řekne.“Ahoj.“ Ashleey se usměje a veselým hlasem řekne.“Slyšela jsem, že tu procházíš městem jako duch a tak sem si přišla zeptat jak je?“ Jack ironicky řekne.“Výborně, tak dobře mi nikdy nebylo…. Popravdě je mi hrozně, musím si něco promyslet a chci být na to sám.“ Ashleey řekne uklidňujícím hlasem.“Tak když chceš být sám tak se pokus tvářit veseleji.“ Jack se usměje a řekne veselým hlasem.“Dobře.“ Pochvíli se rozloučili a Jack pokračoval dál městem. Otče co tu chtěli ti pánové? Vypadali dost hrozivě. Jen přišly podepsat jednu dohodu a jednoho dne takové dohody budeš podepisovat i ty a to už ti skončila škola? Otče nebudeme se bavit o tom, že ti chlápci vypadali dost vesele potom co odešli z tvé kanceláře. A ty se honem vrať ke svému učení jinak si mě nepřej. Tak dobře tati. Takový přístup se mi líbí. Michal si všimne Jacka a řekne.“Zdravím Jacku, slyšel sem, že tu procházíte městem, třeba byste chtěli nějaký doprovod.“ Jack se usměje a řekne.“Taky zdravím ale váš doprovod nepotřebuji, musím o něčem přemýšlet a vy byste mě určitě zdržoval.“ Michal řekne.“Jestli vás štve má přítomnost tak to stačilo říct rovnou.“ Jack řekne.“Nechtěl sem vás urazit mám vlastní problémy a rád je řeším sám.“ Michal řekne klidným hlasem.“Beze všeho já se jen tak neurazím.“ Jack se pochvíli s Michalem rozloučil a Jack se dal probíral svoji minulostí. Jacku tohle je Ashleey bude velitelkou tvé ochranky až ty budeš ve svém křesle, nechám vás tu o samotě. Tak jak se vede? Snad neflirtujete? Já nikdy neflirtuji a radši to nechám tak stačí se vás zeptat jak se vede a už prostě šílíte to je hrůza. To byl jen vtip, mám se výborně a jak se máte vy? Jo jde to skvěle, nemusíš mi vykat když tu nejsme pracovně zatím si něco jako moje kámoška a přátelé si nevykají pokud nepracují.Tak dobře můj pane. Prosím tě neříkej mi můj pane docela mě to znervózňuje a říkej mi Jacku sme v téhle místnosti sami a kdybychom tu nebyly sami tak si toho pane můžeš dovolit, víš, že nemáš odporovat mému přání a máš mi být zcela oddána. Ano Jacku. Jo takhle se mi to líbí. Michal mezi tím seděl v kantýně s týmem a bavili se tam docela nahlas a Samuel řekne.“Všimli jste si Jack, vypadá dost zamyšleně, musí asi stále myslet na Deryla.“ Michal řekne.“On myslí na Deryla?“ Samuel se usměje a řekne.“Jo, docela ho mrzí, že ho musel dát do vězení a já se divím, že ty se tomu vůbec divíš, přeci se nebude trápit jen tak, jsou to dobří přátelé.“ Michal se usměje a řekne.“Mě se zdál spíš opak, že se oba nesnášejí.“ Samuel se usměje a řekne.“No každý si myslí své.“ Michal seděl a pojídal své jídlo co měl na stole.

Jack ten se vrátil do své kanceláře a posadil se na svou židly. Zavolejte někdo záchranku! Otče! Co se mu stalo?! Musím vám konstatovat, že váš otec zemřel na infarkt a upřímnou soustrast.Ihned jak budete moct, usedněte do své kanceláře. Nebojte se budu toho schopen ihned. Můj pane, je mi líto vašeho otce. Jack seděl ve své kanceláři jak myslel na smrt svého otce tak mu teklo hodně slz a vydal se za Derylem, který tam seděl a čekal kdy si pro něj příjde.

Jack ihned co dojde do věznice a řekne.“Propusťte vězně.“ Stráže propustí ihned Deryla, který okolo Jacka projde beze slov a Jack za ním řekne.“Mého otce taky zabily a určitě jsme ve stejné situaci.“ Deryl se zastaví a řekne.“Mě zabili i manželku takže bych byl ticho za tu neseš zodpovědnost ty!“ Jack řekne.“Já nikdy nedal povolení zabít tvou manželku jen jsme se dostali do stejného problému jako ty. Mě v životě záleželo jen na našem přátelství a životě náš všech lidí.“ Deryl řekne.“Pokud budu chtít opustit tuto základnu, dovolíš mi to?“ Jack řekne.“Já ti to možná povolím ale ne možná tvůj pra pra praděda, který se o tebe taky hodně bojí a záleží mu na našem přátelství. Možná bys měl poslechnout svoje pra rodiče i když už by dávno měli být po smrti.“ Deryl řekne.“Mě na nich nezáleží, chci zničit fulvience s tebou nebo bez tebe.“ Jack řekne.“Dobře si to rozmysli můj starý příteli.“ Oba se těmito slovy rozloučili. Jack si to zamířil směrem do kanceláře ale uviděl za oknem jak tam poletují BC-305tky a Puddle Jumpery. Jack při tom pohledu na svoji flotilu strnul úžasem tolik lodí pohromadě bez boje neviděl. Ashleey ihned přijde za Jackem a řekne.“Mám zprávy od našich infiltrovaných jednotek, povedlo se jim zničit celý Velitelský štáb a zničit několik vojenských základen a poškodit přitom několik lodí.“ Jack se usměje a řekne.“Tak se můžeme pomalu připravovat na úder a ještě nějaké informace od našich jednotek?“ Ashleey řekne.“nepovedlo se zabít fulvienského krále.“ Jack řekne.“Jak je tohle možné!“ Ashleey řekne.“Nevím pane.“ Jack rázným hlasem řekne.“Tak se rychle připravte na úder musíme je zničit.“ Ashleey se pochvíli rozloučí s Jackem. Puddle Jumpery zvládaly už všechny formace jako profesionální piloti, ještě nějakou akci by musely podstoupit jak jsou dobře vycvičeni, měli asi pět let výcviku. Jack šel pochvíli do své kanceláře, tam si četl nějaké papíry a důležité antické dokumenty, kterým docela těžko rozuměl ale dělal, že tomu rozumí. Michal seděl v Puddle Jumperu a mluví na všechny piloty.“Teď rojnici!“ Všichni se začali seřazovat a hned potom co udělali formaci dá další povel.“Delta!“ Všichni udělají velký čtverec, dělali hodně formací nakonec přešli na véčko a pak postupně přistávali v hangáru. Jack měl z jejich výcviku radost a tak po hodině přišel do hangáru jim říct jak si váží jejich práce ve vzduchu a je nadmíru spokojen z jejich schopnostmi pilotování, většině pilotů to zvedlo náladu a následně i poděkovali a řeknou část přísahy.“Smrt, čest pro národ udělám vše!“ Ihned potom se všichni rozešly a Michal tam začal hovořit s Jackem.

 

Stargate Libertas s1e05 (Procedura)

5.Kapitola(Procedura)

Deryl seděl ve své cele se sklopenou hlavou po celou dobu nic neříkal a jen seděl. „Synu jdi si pro věci s tím svým platem si můžeme dovolit slušnější dům. Otče mě se tu líbí. Neodmlouvej.“

Jack sledoval přilétající BC-305tka s novými lidmi a mezi tím dostával dobré zprávy o stavbě lodí, první loď bude postavena do 3měsíců a hned po jednání odešel na ošetřovnu podívat se na Ashleey, která po asi minutě nabila vědomí. Jack řekne.“Už budeš pořádku.“ Ashleey ihned řekne.“Nebojíte se, že nás budou chtít za tohle zabít.“ Jack na sobě nic nedá znát a řekne.“Neboj, nezabijí nás.“ Deryle nezapomen pozdravit jdeme na návštěvu k Moranovím bude tam i několik vážených hostů. Otče to je velice skvělé aspon dobrá hostina. Přesně tak Deryle.“Jack seděl u Ashleey a držel ji za ruku, oba se na sebe velice usmívali, vtom je vyruší Michal.“To mi připomíná tvého pra pra pradědu.“ Jack se usměje a řekne zvědavě.“Co mi o něm můžeš ještě říct?“ Michal se usměje a podrbe se za hlavou a řekne.“Čím bych teď začal, tvůj pra pra praděda byl dost uzavřeném pokud ses ho chtěl zeptat na minulost tak bud měnil téma a nebo ti to řekl ale ne když všichni poslouchají. Jeho minulost věděla jako první snad jen tvoje pra pra prababička, ke všemu to byl dobrý pilot a to jednou pilotoval myslím, že to byl goauldská transportní loď už si to moc nevybavuji, jednu dobu byly i velcí přátelé s Chufem ale pak jak se říká oba měli jiný názor na věc tak se od sebe rozdělili pak byl pod velením rusáka a stím vycházel hodně dobře, ten nakonec odešel taky a nakonec byl pod velením jednoho Travas a sním si i jednu dobu moc nerozuměl, zrovna v době o které bych zas nemluvil k přátelství k tvému otci. Pak přišel k nám a všechno šlo v pohodě až do doby kdy se vrátil na Zemi.“ Jack bedlivě poslouchal a řekne.“Proč mi neřekneš to co se v té době stalo, když si s Traversem špatně rozuměli?“ Michal se zamyslí a řekne sebevědomě.“Neřeknu neboť by mi to tvůj pra pra praděda až do mé smrti vytýkal.“ Jack chápavým výrazem řekne.“Dobře nemusíš mi to říkat.“ Deryl stále seděl v cele a pořád čekal jestli ho někdo vysvobodí, nikde nikdo. Mněly bychom se začít radit teď než přijde Daněk, dle mého nařízení z fulvienské strany ho máme odstranit jinak, prý nedostaneme zásoby potravin. Souhlasím. Co ty? Chrisi Morane. Já ctím přátelství z fulvienci, tak tedy souhlasím odstraníme Kyle Daňka až dospěje jeho syn stane se jeho nástupcem jak pravý zákon. Ať žije Moran!“ Derylovi ukápla slza na zem a tekla další a další. Jack mezi tím sledoval jak se zaplňuje město zásobami munice a díky zrychlenému růstu se dostávali i zásoby jídla. Ashleey konečně mohla vstát z postele a podívat se mimo ošetřovnu. Michal s týmem mezi tím, cvičili nově naočkované lidi ATA genem a učili je pilotovat Puddle Jumpery, některým to trvalo několik minut ale některým to trvalo i hodiny než se naučili vůbec pilotovat a udržet Puddle Jumper nahoře aspon deset minut.

Deryl se pokoušel myslet na něco pěkného. „Jsem doma rodino. Je tu někdo, připaluje se ti jídlo. Slyší mě tu vůbec někdo?! Co tu dělá…..? Deryle! Prosím nestřílejte!! Drž hubu, ty děvko!“ ale nešlo mu to, pořád si hlavou promítal svoji minulost.

O 3 měsíce později

Ashleey kontrolovala dodávky munice a jídla a trochu kecala i do stavby lodí. Jack ten pořád seděl jako každý den ve své kanceláři a šel brzo spát jako vždy ale někdy i s někým. Skoro každé ráno se probouzel vedle Ashleey. Michalovi se po měsících dřiny povedlo udělat schopnou letku Puddle Jumperů a už i lítaly nad městem v různých formacích. Deryl stále seděl v cele a začal docela vycházet i s nepříjemnou ostrahou a nakonec do cely dostal gumový balonek, aby si mohl pinkat o zeď své cely a zpíval si do toho hymnu.“My nikdy nezhyneme, vždy spolu a jako jeden umřeme…“Nakonec se i přidala nepříjemná stráž jeho cely ale vtom do místnosti vejde Jack a poručí, aby otevřeli celu. Deryl se usměje a řekne.“Tak co už tě to beze mě nudila nebo prostě chceš poradit? Vy Moranovci jste proradné svině!“ Jack s klidným hlasem řekne.“Nevím co proti nám máš ale musí to být důvod proč si v téhle cele už 3měsíce a já chtěl zkusit, že si hoden vyjít z téhle cely a jak vidím sem se spletl.“ Deryl naštvaně řekne.“Zabil si mi otce!“ Jack zaraženým výrazem řekne.“Do prdele já nikoho z tvé rodiny nezabil ani moje rodinna ne!“ Deryl se sevřenou pěstí řekne.“Nemysli si, že nevím, že tvůj otec odsouhlasil smrt mého otce.“ Jack se přiblíží víc k Derylovi a řekne.“Můj otec by nic takového nikdy neodsouhlasil.“ Deryl rychlím úderem praští Jacka do tváře stráž se do toho vloží a zmlatí obuškama Deryla a Jack je stihne zastavit před tím než umlátí k smrti Deryla a s posledními slovy řekne.“Ale já bych nikdy nezabil tvého otce nebo tvoji rodinnu.“ Jack ihned opustil celu a míří rovnou na ošetřovnu, kde mu ošetří ránu a po hodině procházky městem se vrátí do kanceláře, kde čekal Michal a Jack řekne.“Zdravím Michale, před hodinou sem se mlátil s tvým pra pra pravnukem a nechám ho tam v cele ještě nějakou dobu, nechci mu ublížit a popravit ho nechci jen doufám, že ho to přejde, pokud budu nucen ho zabít, tak bych byl radši, aby byl na svobodě.“ Michal řekne.“Taky zdravím ale doufám, že si to nechá proležet a pak se i omluví ale sem tu kvůli Puddle Jumperům, jestli dovolíte tak bychom chtěli jim doplnit munici.“ Jack se usměje.“Doplnit jim munici, můžete to je jasná věc tak běžte.“ Michal s úsměvem odejde do hangáru a řekne.“Takže chlapy půjdete pracovat na té munici a pak si řekneme jak je tam dáte.“ Samuel se usměje na Michala a řekne.“Půjdu teď za Agentem, pozval mě na to jeho Terra kafé a musím, říct, že sem větší blivajs nepil .“ Michal se zasměje a řekne na Samuela který mířil ke dveřím.“A to tvůj Terra čaj prý chutná jak psí chcánky.“ Samuel mířil k Agentovi a Kyle ten během několika minut vyběhl z Agentova pokoje a šel zvracet z balkonu to Terra Kafé. Samuel se zasměje a řekne.“Tak sis aspoň pročistil žaludek.“ Kyle se zhnuseným výrazem podívá a řekne.“Tak si to zkuste.“ Samuel se usměje.“Já už ho pil spíš sem věděl jak utajit, že sem ho vůbec nepil.“ Kyle se zasměje a řekne.“Tak to není fér! Asi půjdu zkusit ten váš Terra čaj.“ Samuel se usměje a řekne.“Dobře, hned co dopiju to kafé.“ Samuel zajde do Agentova pokoje a hned u dveří dostane kafé a Samuel byl trochu zaražen, protože ho Agent celou dobu sledoval a řekne.“To mě musíš přitom sledovat?“ Samuel pochvíli přesvědčování ani neoklamal Agenta starou věcí a tak pomalu začal nalívat to kafé a dělal, že mu hrozně chutná a hned co ho dopil, tak se rozloučil s Agentem a vyběhnul jako Kyle na balkon a zvracel a Michal se usměje a řekne.“Jak chutnalo?“ Samuel zhnuseně řekne.“Nevidíš, že teď zvracím.“ Michal se zasměje.“Co asi dělá ten tvůj Terra čaj?“ Samuel vyzvraceným výrazem řekne.“Tak mi příště flákni kdybych chtěl pít to Terra Kafé.“ Michal se zasměje a řekne.“Beze všeho.“ Poklepe Samuela po zádech a po chvíli se rozloučí. Samuel šel do své ubikace a před jeho dveřmi stál Kyle, který chtěl zkusit ten Terra Čaj, Samuel ihned dal ten jeho čaj ochutnat Kylovi a ten po vypití řekne.“Sakra to má říz.“ Samuel se usměje.“Konečně to někomu chutná.“ Kyle se usměje a řekne.“Ten tvůj čaj chutná líp než to Kafé od Agenta, které sem musel hned vyzvracet a dal bys mi další?“ Samuel ihned nalil čaj Kylovi a popijel z úsměvem, netušil, že radost z toho že pijou čaj a že jim moc chutná je vedlejší účinek čaje nakonec to je jako z marihuanou ihned začnete střízlivět a zdrháte na nejbližší hajzl v širokém okolí.

Jack mezi tím sledoval jak se právě vrátili dvě BC-305tky z civilisty čím víc lodí bylo tím rychleji se dařilo přepravovat  zbytek kolonie, ale mohl letět jen vojenský personál a civilní na planetě musel zůstat i když dostali vojenský materiál na obranu. Na Atlantidě se i hromadili zásoby munice. Ashleey přijde do kanceláře Jacka a řekne.“Tak já dneska zas přijdu.“ Jack se usměje a řekne.“Dobře.“ Ashleey teď jdu za Derylem. Jack se zarazí a řekne.“Proč jdeš za Derylem?“ Ashleey se usměje a řekne.“Neboj nic se mu nestane, jdu vyzkoušet jestli je hoden jít už z té smradlavé cely.“ Jack ihned řekne.“To bych mněl udělat já ne ty.“ Ashleey řekne.“Když ti na tom tak záleží tak tam nepůjdu ale nechci, aby můj miláček dostal do své kouzelné pusinky.“ Jack se usměje.“Neboj…“ Najednou ho zastaví Ashleey začnou se líbat nad pracovním stolem, ihned se do líbají až ke dveřím a povede se jim zamknout se v místnosti, mezi tím si stihla Ashleey sundat tričko, pokračovali v líbání a shodí ze stolu všechny věci a Ashleey položí na stůl, v místnosti spolu byly asi dvě hodiny pak musela Ashleey znovu jít do práce a Jack se rychle snažil uklidit.