8.Kapitola(Přijde co má)
Princ stál na nádvoří. Slunce mu zabraňovalo, výhled před sebe. Ruce měl spoutané. Blížil se k jedné zdi. Mezi lidmi si všiml známých tváří. Usmál se a chvíli se mu zdálo, že vidí Jennifer. Nakonec ho vyrušil Fulvienec.“Byl jste obviněn za nabádání ke vzpouře a spiknutí vůči lidu. Máte nějaké poslední přání?“ Princ se pousmál.“Svobodu.“ Popravčí četa se připravovala na své pozice.
O několik týdnů dříve
Princ se procházel ulicí s družstvem.“Je to tu až moc klidné.“ Ticho přeruší, výstřel z ostřelovačky. Princ se rychle schoval za velký kus betonu. Okamžitě začal s vojáky. Hledat střelce.“Mam jeho pozici.“ Vojáci se dívali na Prince.“Kde pane?“ Princ se dívá na vojáky.“Vtom okně…“ Voják ho přeruší.“Pane ale jak ho chcete dostat, když ho vůbec nevidím.“ Princ se dívá na vojáka.“Střílejte, hned co ho zaměříte.“ Princ rychle vyběhne z úkrytu a běží naproti ostřelovači. Okamžitě začali okolo jeho hlavy svištět kulky. Voják se po asi půl minutě ozve.“Mám ho.“ Princ se usměje.“Tři lidi běžte zkontrolovat, jestli je budova čistá.“ Hlavě se mu právě honili myšlenky, kdyby ho zabil.“Za chvíli se to tu bude hemžit Fulvienci. Tak si pohneme k našemu cíli.“ Poklusem si to nasměrovali. K největší budově.
Budova se zdála být opuštěná. Princ se podíval na ostatní vojáky a pak vzal vysílačku.“Samueli?“ Samuel se po chvíli ozve ve vysílačce trochu nevrle.“Ano.“ Princ se pousměje.“Potřebuji, abyste za 10minut přiletěli na tyto souřadnice.“ Samuel sledoval, data co mu zrovna vyskočili na monitoru.“Princi tys zešílel? Je to uprostřed nepřátelské oblasti.“ Princ se pousměje.“Já vím…mu….je zdržet.“ Samuel se snažil vyčistit signál.“Princi ztrácíš se mi!“ Princ vypne vysílačku. Zničehonic se ozve několik výstřelů z několika stran. Většina družstva ihned popadala k zemi.“Je to past.“ Princ se snažil vysekat z pasti a rozběhl se ke stěně. Fulvienci pochvíli zastavili palbu.“Vzdejte se a vaše životy budou ušetřeny.“ Princ se koutkem oka podívá na Fulvience.“Na jak dlouho?“ Fulvienec stál rovně.“Déle než teď.“ Princ se podíval na vojáky.“Vy běžte nejrychleji pryč.“ Vojáci se na Prince dívali a pak jeden z nich řekne.“Pane ale to nemůžeme udělat, vždyť se daleko nedostaneme.“ Princ chvíli přemýšlel, co by vhodného řekl.“Zdržím je, ale běžte.“ Princ zvedne ruce nad hlavu a vydá se do rukou fulvienců. Princ se usměje.“Víte, kdo já jsem?“ Fulvienec se usměje.“Ano, důležitý člen odboje.“ Pak ho v poutech odvedou do transportu.
O několik set let dříve.
Robert byl zrovna na můstku. Když se okolo jeho lodi objevilo několik nepřátelských objektů.“Okamžitě zapnout štíty.“ Poručik ihned zapne štíty, okamžitě do nich naráželi projektily z nepřátelských lodí.“Střílejte dle libosti.“ Poručík kývne.“Pane, štíty dlouho nevydrží… A právě jsme přišli o většinu systémů.“ Robert se dívá na poručíka.“Okamžitě zahajte evakuaci.“ Všichni na palubě začali mizet asgardským transportním paprskem na povrch planety. Robert se dívá na poručíka.“Běžte, někdo nás musí z téhle lodi dostat.“ Poručík.“Ano pane.“ Robert se rychle rozběhl do hangáru po tom, co všichni na palubě zmizeli. Na Roberta dopadla konstrukce. Okamžitě ji ze sebe snažil dostat. Vojáci co se zachránili. Došli k bráně a chvíli čekali na zprávy o Robertovi. Pak jen mohli vidět velký ohňostroj jak celá BC-305tka se rozletěla na malé kousky. Vojáci s pokleslou hlavou.“Pane? Roberte? Ozvěte se.“ Ve vysílačkách se nic neozývalo. Okamžitě zadávali adresu na Zemi. Ihned jak se brána aktivovala. Zadali kód postupně, začali vstupovat bránou. Vojáci okamžitě šli za generálem, povědět o nešťastné události. Všichni co stáli před generálem se snažili držet. Generál se díval soucitně.“Poručíku, je mi líto vašeho velitele.“ Princ uslyšel nějaké hlasy. Ihned vešel dovnitř.“Právě jsem slyšel, že Brigádní generál Robert padl v nerovném boji.“ Generál se díval na Prince s mírným zármutkem.“Ano je tomu tak… vy jste se s Robertem znali. Bylo by vhodné, kdybyste pak šel k jeho ženě.“ Princ vyběhl z kanceláře.“Ne to není pravda. Určitě za pět vteřin se aktivuje brána a objeví se Robert.“ Generál se dívá na Vojáky pak na Prince.“Chápu, že je to těžké v tuhle chvíli pochopit, zachránil celou posádku a zaplatil svým životem jen, aby ho někdo měl o něco delší.“ Princ se dívá na generála a řekne.“Dokud neuvidím jeho tělo, tak ho nepochovám.“ Generál se dívá na Prince.“Jak byste chtěl najít tělo, když zemřel ve vesmíru a i kdyby tak jeho tělo by v atmosféře shořelo.“ Rozhovor jim přeruší aktivace brány. Princ chápal, že nejspíš Generál má pravdu. Okamžitě seběhli schody.“Pane, přichází nám identifikační kód.“ Generál rázně řekne.“Kdo je to?“ Seržant okamžitě odpoví.“Je to…Brigádní Generál Robert.“ Generál.“Pusťte ho.“ Robert se okamžitě objeví v SGC. Princ se pousměje a ihned se vydá za Robertem.“Brigádní generál Robert nám nahnal strach.“ Robert se pousměje.“Taky jsem si chvíli myslel, že je po mně.“ Oba si navzájem zasalutují. Robert se dívá na Princovu hodnost.“Hmm, ty jsi to dotáhl na armádního generála? To jsem dlouho nebyl na Zemi.“ Princ se pousměje.“Potřebovali, někoho kdo by věděl, jak zastavit hrozbu.“ Robert se dívá na hodinky a pak se usměje na Prince.“Asi bych měl jít domů, než mi seženete další místo, které budu řídit.“ Princ se pousměje.“Ano ale napřed si zase popovídáme u nějakého ostrého nápoje.“ Robert se dívá na Prince.“Po našem posledním setkání, sem se stál abstinentem.“ Princ se zasměje.“Zas tak moc sem tě neopíjel.“ Robert se dívá na Prince.“Pro tebe deset lahví vína není moc?“ Princ se pousměje.“Je to takový průměr.“ Robert se dívá na Prince.“Jo a ty si došel domů po čtyřech.“ Princ se usměje.“To víš, ty nemáš manželku jako já.“ Robert se uchechtne.“Taky pravda. Moje se nebála, že ji pozvracím.“ Princ se dívá na Roberta.“Na takový opíjení jsme moc staří.“ Robert se usměje.“Přitom z nás dvou vypadáš díky Rodneymu nejmlaději.“ Princ se dívá na Roberta.“To víš, pokrok nezastavíš.“ Pak se vydali do jídelny.
Současnost
Princ stál u zdi. Popravčí četa zamířila. Princovi sundali pouta. Princ ihned dal ruce za své záda. Postavil se rovně. A celým nádvořím se ozvala salva. Princ lehl k zemi celý od krve. Důstojník k němu přistoupil a z blízkosti střelil Prince do hlavy.
Princovo tělo odnesli do neoznačeného hrobu. Samuel se z dálky díval, jak Princovo tělo zahrabávají. Ihned jak bylo okolí čisté. Pomalu vydali k Princovu hrobu. Samuel tam položil náhrobní kříž a pak okamžitě zmizel.
O několik týdnů později.
Serena seděla u kolébky. Samuel došel do jejího pokoje.“Mám špatnou zprávu.“ Serena se díval na Samuela a doufala, že to nebude zas tak špatná novina ale z výrazu tváře Samuela hned vyčetla, že je to mnohem horší.“Kde je Princ?!“ Okamžitě vstala. Samuel pozoruje, Serenu snaží se ji uklidnit.“Je mrtvý, popravili ho.“ Serena začne hystericky do Samuela mlátit.“Ne! To nemůže být pravda!“ Samuel pak chytl ruce a snažil se ji uklidnit.“On věděl, že zemře dřív nebo později. Radši to udělal tímhle způsobem.“ Serena se dívá na Samuela.“Proč jste ho nechali zemřít?!“ Vyvlékla se Samuelovi a vrazila mu facku. Samuel překvapen fackou si mnul tvář.“Protože, nechtěl ohrozit další životy, při jeho záchraně.“ Serena se dívá rozhořčeně na Samuela.“Měli jste to risknout.“ Samuel se dívá na Serenu.“A pak bych tu nestál ani já.“ Serena se podívá na dítě v kolébce.“Teď mě nech o samotě.“ Samuel se dívá na Serenu.“Pomstím jeho smrt, o to se neboj.“ Serena jde ke dveřím a otevře.“Běž prosím tě pryč.“ Samuel kývne a bez řečí odejde. Zavřou se dveře. Serena pak s pláčem sjede po stěně a dosedne na zem.
Samuel došel do jídelny, vzal si tác a nabral si jídlo. Sedl si ke stolu, moc dlouho netrvalo a ihned vedle něj si sedl Jack.“Doufám, že jsme udělali dobře, že jsme nechali na něm jeho rozhodnutí.“ Samuel se dívá na Jacka.“Už potřeboval odpočinek, mít v hlavě několik století není nic zábavného.“ Jack se dívá na Samuela.“Chápu, jen nemohu pochopit, že jsem odsouhlasil smrt svého jediného příbuzného, ač vzdáleně. Není to nijak pěkný pocit.“ Samuel pozoruje Jacka.“Jde vidět, že sis zvykl na to, že ve válce umírají lidé, je to jedno, jestli nepřátelé, přátelé nebo příbuzní. Válka se týká všech bez rozdílů vyznání a barvy pleti.“ Jack se dívá na Samuela dosti ponaučeným výrazem.“Chápu. Když jsem šel do války, tak jsem šel s přesvědčením, že tuhle válku vyhraji, je mi jedno, jestli budu muset za to položit život.“ Samuel se pak pustil do jídla a rozebírali tam s Jackam další plány.