Stargate Libertas 3×10

10.Kapitola (Pravidlo Přežití 2/2)

Samuel ležel na zemi, když otevřel oči tak uslyšel neznámý hlas. „Kdo jste?“ Samuel se rozhlédl. Zjistil, že je v nějaké podzemní skrýši. „Občan 3415.“ Odpověděl klidně Samuel. Hlas trochu horlivě řekne. „Víme, že jste prošel Kruhem.“ Samuel se na něj podívá trochu zvídavě. „Co myslíte, tím Kruhem?“ Neznámý hlas. „Nemusíte si s námi hrát, víme všechno. I to co se stalo s vaším týmem.“ Samuel pokračuje dál ve své předstírané nevědomosti. „Vůbec nevím, o čem mluvíte. Určitě mně testuje Nejvyšší Vůdce.“ Neznámá osoba si povzdechne. „Jste Samuel, prošel jste Kruhem s týmem z města Předků.“ Samuel pokračuje ve své roli. „Jsem Občan 3415.“ Neznámá osoba už dost naštvaným hlasem. „Nehrajte si se mnou!“ Udělá pár zamyšlených kroku ze strany na stranu. „Kde je vaše Mentorka?“ Samuel se podíval lítostně a klidným hlasem promluví. „Je mrtva, zemřela rukou Velvyslance Kotera.“ Neznámá osoba vzteky uhodí do kamenné stěny a udělá rychlé kroky, chytne Samuela za ramena. „Zemřela kvůli tobě!“ Samuel se mu podíval přímo do očí. „Bylo to buď já, nebo ona. Určitě chápala svou oběť.“ Neznámá osoba se napřahovala pravačkou, že udeří Samuela, ale zastavil ho hlas hned za ním. „To by stačilo. Takhle se k hostům nechováme. Hlavně, když nám mohou být užiteční.“ Ze stínu vystoupí šedovlasý muž. Začal pomalu chodit kolem Samuela. „Jste Samuel, to už víme dávno. Tak to, abych řekl své jméno. Ebrahim jméno mé.“ Samuel se zasměje. „To jste vůdce zdejšího povstaleckého hnutí, předpokládám. Úlisně se mnou vždy hovoří tací jako vy. Čím se jako lišíte od Republikové Rady Pravdy? Hádám, že stylem pozdravu.“ Ebrahim upřímným hlasem. „Za tyhle slova byste byl dávno na popravišti ale…“ Samuel mu skočí do řeči. „Potřebujete mně ke svému plánu a očekáváte, že s vámi budu spolupracovat.“ Ebrahim se zastaví a podívá se Samuelovi do očí a začne vyjednávat. „Můžeme se domluvit, že vy mi pomůžete a já vám dám něco, co chcete.“ Samuel rozhořčeně. „Říkám, že já se do vašich vnitřních záležitostí nechci míchat. Jediné co chci je odejít z této planety a vy si budete muset vyřešit svůj plán sám.“ Ebrahim vytáhne zbraň a klidným hlasem. „No tím pádem vám nedáme informaci o vašem týmu a dost důležitých informací o kontaktech Fulvienců se zdejší vládou.“ Samuel chvíli přemýšlí a potom rozhodným hlasem odpoví. „Dobře, máte moji pozornost.“ Ebrahim se pousměje. „Velice dobré rozhodnutí. Támhle je váš tým.“ Ukáže k východu z jeskyně. Samuel se otočí a rychle se rozběhne. Když už se blížil k východu, začal ho oslňovat sluneční svit. Když byl venku, uviděl kousek od vchodu několik hrobů. Na nich byla výbava, kterou používal Samuelův tým. Pomalu se k nim přiblížil a pomalu si klekl na zem. „Zklamal jsem vás.“ Pronesl tiše do země. Ebrahim k němu přistoupil zezadu a promluví lítostně. „Padnuli, když se vás snažili zachránit ze zajetí. Věděli, že je to sebevražda. Tak jsme pro jistotu poslali naši špionku, aby vás pozorovala. Dle všeho ji někdo prozradil a já potřebuji, abyste zjistil, kdo to udělal. Návrat do města už je k ničemu, pokud je tu špeh tak dávno ví, že jste tady.“ Samuel odpoví klidným hlasem. „Ale i tak to risknu.“ Ebrahim nesouhlasně zakroutí hlavou. „Radši pojďte s námi se proplížit až k Nejvyššímu Vůdci. Posledně se to moc nepovedlo, protože jsme potřebovali odlákat pozornost, když jsme šli pro Vás.“ Samuel se zvedne a podívá se Ebrahimovi do očí. „Já pomstím své lidi.“ Potom se vrátí do jeskyně a posadí se k ohništi.

BC-305 opustí hyperprostor

Jack stál na můstku. „Co říkají senzory?“ Okamžitě se ze stanoviště ozve. „Všechno se zdá čisté. Podle všeho na povrchu nejsou známky života a vůbec našeho průzkumného týmu.“ Jack se podívá na Plukovníka, ten okamžitě dá příkaz. „Zkuste nám dát satelitní snímky.“ Po chvíli se objeví snímek povrchu. Okamžitě si Jack všiml něčeho divného. Tady tohle vypadá jako Městská aglomerace. „Pošleme jim krátkou zprávu.“ Plukovník okamžitě odvětí. „Nevíme, jestli to vůbec zachytí.“ Jack okamžitě logicky odpoví. „Mají zapnuté rušičky, náš tým tam je ale musíme vymyslet jak je dostat ven.“ Okamžitě se od jednoho panelu ozve desátník. „Mněl bych nápad, co přerušit frekvenci jejich rušiček, po určitou dobu. Stačí nám pár vteřin. Bude to něco, jako protlačit provázek přes hlavičku jehly.“ Plukovník trochu nabroušeným hlasem. „Kdo vám dal svolení, desátníku?“ Desátník sklopí pohled. „Nikdo, Pane.“ Jack se podívá na Plukovníka. „Váš člověk má dobrý nápad.“ Desátník se pousměje a stále se dívá do tabletu. Plukovník potom smířlivým hlasem. „No dobře, desátníku. Pusťte se do práce.“ Desátník okamžitě přistoupil k senzorům. „Bude to chtít trochu kalibrace. Dejte mi pár minut.“ Jack pochvalným hlasem. „Dobrá práce. Až to budete mít, dejte mi vědět.“

Někde v Městské Aglomeraci

Samuel procházel chodbou se zbraní v ruce. Ebrahim k němu tiše přistoupil zezadu. „Musíme si pospíšit, ať dáme informaci našim lidem.“ Samuel uslyší hluk a instinktivně se přilepí ke stěně, mírně se nakloní, aby se podíval za roh. Všimne si jen neozbrojených Občanů. Okamžitě schová zbraň a pokusí se okolo nich projít nepovšimnutý. Ebrahim ho následoval.

Takhle se dostali do další chodby, kde byl výtah, ale stráže ho hlídali. Ebrahim tiše na Samuela. „Jestli vystřelíš, spustí se poplach.“ Samuel se podívá na Ebrahima a klidným hlasem. „Nějaký nápad jak se dostat do kanceláře Velvyslance?“ Ebrahim se rozhlédne a ukáže směrem na schodiště pro údržbu. Samuel se pousměje a okamžitě dojde ke schodišti a začne lézt nahoru. „Hlavně se nedívat dolů.“ Pokračovali až na vrchol. Když se dostali k oknu kanceláře Velvyslance. Tak Ebrahim vytáhl ze své výbavy řezák. „To by nám mělo pomoct dostat se dovnitř.“ Vtom je vyruší ze vznášedla bezpečnostní hlídka. „Ani hnout!“ Samuel se podívá na Ebrahima. Chytne zbraň a namíří na okno, vypálí několik ran a kopne do skla, které se rozsype a skočí dovnitř. Ebrahim hned za ním. Do místnosti skrze dveře za nimi přiběhl ten chlápek, co Samuela vyslýchal. Potřeboval se vydýchat, aby konečně pronesl pár slov.“Někdo nás prozradil.“ Samuel se na něj podívá. „Mají tu hodně kamer.“ Potom se podívá na podlahu, kde byla předtím zavražděna Mentorka. Ebrahim netrpělivě řekne. „Musíme jít.“ Když se otočili ke dveřím, stál tam Velvyslanec Koter a několik stráží.“Vzdejte se a můžeme vás napravit nebo se vzdejte svých bezcenných životů.“ Samuel se pousměje a odpoví. „Nemůžete lidem řídit jejich životy.“ Všechny strany proti sobě stály s namířenými zbraněmi. Velvyslanec Koter se zasměje. „Na Tebe jsme zahráli menší představení, mám rád staré umění.“ Ebrahim se zamyslí a odpoví. „Ale tím porušujete to co vaši lidé, přísně odsuzují.“ Velvyslanec se podívá na své stráže a potom dost krutým pohledem na Samuela. „Vždy jde o moc.“ Po chvíli se za zády Samuela ozve střelba. Otočí se překvapeně. Ebrahim ležel na podlaze. Samuel překvapeně. „Ty jsi ten špión, kterého hledáme?!“ Chlápek co ho vyslýchal, se zasměje. „Dostal jsem dobrou nabídku.“ Potom se ozve několik ran a opět za zády Samuela. Po chvíli dojde zkontrolovat Ebrahimovo tělo sám Velvyslanec Koter. „Stráže jsou nepotřebné uši, které nemusí slyšet, že absolutním vládcem jsem tady já. Nejvyšší Vůdce je už léta mrtvý ale nikdo se neodvážil sesadit ho z jeho křesla.“ Samuel chvíli přemýšlel, koho z těch dvou střelí prvního. „Takže máte v plánu složit i Republikovou Radu Pravdy?“ Velvyslanec se zasměje. „Tahle Rada je celý výmysl, aby lidé věřili, že za ně rozhodují lidé s dobrým úmyslem. Nebýt nás, tak je tu chaos, kterému předcházíme.“ Samuel mu skočí do řeči. „Abyste lidem sebrali právo žít svobodně a s jejich volbami.“ Rychlím pohybem, namířil zbraň na toho chlápka, když ho na chvíli spustil z očí. Velvyslanec rychle chytil Samuela, za ruku ve které drží zbraň. Chvíli se přetahovali a Samuel dal Velvyslanci čelíčko, ten vzápětí přeletěl přes stůl. Samuel k němu rychle přistoupil a zamířil mu na hlavu se slovy. „Řekni sbohem.“ Velvyslanec Koter se vyděšeně podívá a potom se ozvala rána. Samuel pronese suše nad mrtvolou. „Zavolej si uklízečku.“ Přistoupí k Ebrahimovi, vezme mu z výbavy světlici a několik trhavin. Jednu trhavinu nechá v kanceláři. Okamžitě vyběhne na střechu. Připevní trhavinu k vysílači. Vezme světlici a vystřelí ji do vzduchu. Samuel se pousměje. „Tak jsem dokončil vaši práci.“ Potom rychle zmizel ze střechy. Když vtom ho na chodbě překvapili stráže. Samuel se podíval na detonátor a zmáčkl červené tlačítko bez zaváhání. Budovou to lehce otřáslo. Když se chystal vyběhnout na stráže, tak se objevil na můstku BC-305. Jack se usměje. „Vítejte doma, Samueli.“ Samuel se podívá na ostatní a nevěděl, jestli se radovat nebo se dívat překvapeně. „Jsem rád, že jste se objevili včas. Jen bych rád řekl, že…“ Jack kývne. „My víme, ostatní jsou mrtví.“ Samuel se podívá na Jacka. „Budu vás muset informovat co se dělo.“ Jack se usměje a podá ruku Samuelovi. „Dejte si pauzu a potom mi povíte všechno. A poděkujte desátníkovi, nebýt jeho tak se nejspíš nevrátíte.“ Samuel kývne a potom zmizí na chodbě směřujíc do volné kajuty.

Stargate Libertas 3×09

9.Kapitole(Pravidlo přežití 1/2)

Samuel ležel na posteli. U oken se spustilo automatické roztáhnutí žaluzií a pustilo sluneční svit do místnosti. Potom se ozval hlasitý zvuk budíku. Samuel neochotně pootevřel oči, prvně spatřil strop, něco mu říkalo, že je v cizím pokoji, protože si nepamatuje, že by měl vymalováno na bílo ani si nepamatuje, že by měl budík. Rukou vypne budík, posadí se na kraj postele zády k oknu. Projede si vlasy volnou rukou. Všimne si, že naproti je zrcadlo. Zdálo se mu to čím dál divnější. Podíval se pozorně na své pyžamo a byl tam nějaký znak, který nepoznával na úrovni levého ramene. A na něm napsané malá čtyřmístná čísla. Otočil se a rozhodl se, že půjde k oknu, aby zjistil kde vlastně je, ale z reproduktoru v rozích pokoje se ozval hlas. „Dobré ráno, Občane 3415…“ V tu chvíli Samuelovi došlo, že to je jeho číslo.“Dnes se nahlásíte na svém určeném pracovišti, které vám vybere, váš přidělený Mentor. Pokud neuposlechnete tak dle nařízení Republikové Rady Pravdy, budete potrestán spravedlivým trestem, který bude příkladem pro ostatní Občany.“ Hned na to reproduktory ztichly a do místnosti vešla o hlavu menší žena. „Jsem váš Mentor, Občane 3415 vy jste se ještě nezvládnul převléct? V tam té místnosti máte oblečení. Proč vám to říkám, měl byste to vědět sám.“ Samuel si ji mezitím celou prohlídnul. „Kdo vás přidělil k práci Mentora?“ Mentorka se pousmála, hrdě se narovnala a špičky k sobě. „Nejvyšší vůdce jmenoval do této významné pozice za dlouhá léta služby.“ Samuel přemýšlel, jak se dostane, k tomu vůdci, aby ho pustil. „Mohu se setkat s tím Nejvyšším vůdcem?“ Mentorka okamžitě odvětila. „Nejste toho ještě hoden.“ Samuel se rozhodl, že více nebude pokoušet štěstí a vzal si pracovní úbor. Nevypadal o moc jinak než to pyžamo. „Připraven?“ Samuel. „Ano, Mentore.“ Mentorka se svižně otočila „Za mnou!“ a vyšla, rychlím krokem z jeho pokoje. Samuel šel ihned za ní. Na chodbách bylo hodně lidí, ostatní vypadali jako roboti a pochodovali všichni stejně. Mentor okamžitě spustí na Samuela. „Odedneška pracujete jako svářeč.“ Samuel okamžitě vyhrknul. „Já ale svářet neumím, mé dovednosti jsou mnohem odlišnější.“ Mentorka vytáhne tyč a na jejím konci elektrický náboj. „Já zvolila vaše místo, vy se budete muset naučit jak svařovat.“ Samuel zvedne ruce. „No dobře.“ Mentorka se falešně pousmála. „Hezký pracovní den přeji. Zaujměte své místo.“ Samuel vzal svářečku a neochotně se pustil do práce. Ani si nevšiml, že Mentorka odešla. Chvíli dělal, že tam něco svařuje.
Uběhla nějaká chvíle a podíval se okolo. Nebyl tam sám i přesto zkusil opustit své pracoviště. Okamžitě na něj zaměřili reflektory. „Občane 3415, vraťte se na své pracoviště.“ Samuel se zastavil a vrátil se na pracoviště. Tak začal svařovat doopravdy.

V řídící místnosti na Atlantídě.
„Příchozí hovor.“ Řekne jeden z lidí u monitoru. Jack.“Pusťte to.“ Ozval se jen audio zvuk. Nějaký muž chraplavým hlasem. „Tady Velvyslanec Koter zastupuji Republikovou Radu Pravdy.“ Jack rychle promluví. „Co potřebujete?“ Velvyslanec pokračuje. „Před pár dny se zde objevili lidé, co tvrdili, že jsou od vás. Vedl je nějaký Samuel.“ Jack se podíval na ostatní v místnosti a potom se dál věnoval hovoru. „Ano, tyhle lidi pohřešujeme. Můžete je poslat k nám?“ Velvyslanec diplomatickým hlasem. „Kdyby tu stále byli, tak ano ale oni zemřeli při nehodě.“ Jack okamžitě. „Jaká nehoda?“ Velvyslanec úplně klidným hlasem. „Při úniku jednoho z našich paliv se nadýchali toxických výparů a těla si vyzvednout nebudete moct. Protože jsme museli zabránit kontaminaci a museli jsme je spálit.“ Jack sklonil hlavu, jakoby proklínal samotnou zem. „Dobře, děkuji za vaši informaci.“ Potom se hovor ukončil.
Jack se otočí na ostatní co byli zdrceni ztrátou. „Myslíte si, že jsem skočil na jejich řeči? Ani omylem, pošlete k nim BC-305.“ Všichni okamžitě se rozběhli na své pracovní místa.

Zpátky na Samuelově Pracovišti.
Z reproduktoru se ozval chraplavý hlas. „Občan 3415, Hlaste se u Velvyslance Kotera v Budově Rady Pravdy.“ Samuel položil svářečku a otočil se, cestu mu blokovala jeho Mentorka. „Budu vás doprovázet, mám nařízení tak činit.“ Samuel se pousměje. „To je běžná situace někoho doprovázet?“ Mentorka začala vysvětlovat. „Je běžná, doprovázet naše děti ale i lidi, kteří utrpěli poškození mozku.“ Samuel se uchechtne. „Já ale nemám poškozen mozek.“ Mentorka odsekne. „Dnes jste ani nevěděl, že máte šatnu. To jako poškození mozku dle mě je.“ Samuel radši nic neřekl. Mentorka se otočila. „Následujte mě!“ Samuel se okamžitě rozběhl za ní. „Je tu někde knihovna nebo nějaká volnočasová aktivita?“ Mentorka odpoví. „Knihovna byla zavřena naším Nejvyšším vůdcem, protože knihy jsou plné jedu, který zaplavuje mysl. A volnočasová aktivita je sledovat vůdcův hlas na obrazovce ve vašem pokoji. Lepší než hry nebo cokoliv jiného.“ Samuel kroutil nesouhlasně hlavou. „A nějaká setkání s ostatními Občany?“ Mentorka odsekla. „S ostatními Občany se nebavte ani oni se s vámi nebudou bavit.“ Samuel stále následoval Mentorku, došli k výtahu a položil ji otázku. „Tak jak se sbližujete?“ Mentorka se trochu kousavě pousměje. „Vy jste si toho ještě nevšiml?“ Samuel zakroutí hlavou. „Nevšiml jsem si ničeho.“ Mentorka vstoupí do výtahu a okamžitě za ní Samuel, ta mu to vysvětlí. „Vy jste Občan 3415 a já Občan 8314, jsem Mentorka i vaše vybraná žena.“ Samuel zakroutí hlavou. „Takže ženská co má povolení mě trestat je zároveň i osobou co se mnou má dělat tam ty věci.“ Mentorka odpoví. „Nejvyšší vůdce vybírá moudře. A vy jste měl štěstí, málo kdo, dostane ženu. Se kterou má rozšířit Občanstvo.“ Samuel naštvaně. „Ale já to odmítám.“ Mentorka se pousměje.“To chce čas.“ Výtah se zastaví, otevřou se dveře. Mentorka vychází z výtahu první a hned za ní Samuel. Chodba byla dlouhá a lemována mramorovými sloupy, u každého sloupu stála stráž v černošedých kabátech. Prošli okolo nich až ke dveřím. Ty se pomalu otevřeli. Mentorka čekala na pokyn. Z místnosti za dveřmi se ozval hlas. „Vstupte.“ Mentorka vešla a hned za ní Samuel. Dveře se okamžitě zavřeli. Za stolem seděl lehce šedivý muž. Chraplavým hlasem se představil jako Velvyslanec Koter. Samuel tam stál s kamenným výrazem a položil otázku. „Prohlížel jsem váš stůl, odkud máte tu sošku?“ Velvyslanec byl lehce zaskočen otázkou. „Občane 3415, tu jsem dostal na jednom diplomatickém setkání. Ale zavolal jsem si vás kvůli jiné věci. Nejvyšší vůdce pořádá v brzké době demonstraci síly proti nepřátelům naši společnosti a já bych chtěl znát váš názor jak, by dle vás s nimi měl naložit?“ Samuel věděl, že ho určitě testuje. Mentorka trochu zneklidněla. Samuel klidným hlasem odpověděl. „Potrestal bych je trestem nejvyšším.“ Velvyslanec se chladně podívá na Samuela a pronese řečnickou otázku. „Takže volíte smrt.“ Vytáhl nůž a zabodl ho, rychlím švihem do krku Mentorky. Samuel by se za běžných okolností sehnul a pomohl zastavit krvácení, ale nemohl se prozradit, tak sledoval, jak se Mentorka vyděšeným výrazem drží rukama za ránu a lapá po dechu. Velvyslanec ji sledoval a pronese. „Špionka to byla a jak vidím, nehnulo to s vámi.“ Samuel klidným hlasem odpoví. „Byl to nepřítel našeho Nejvyššího vůdce a zvolila si trest.“ Velvyslanec vezme nůž a očistí ho o její oblečení. „Můžete jít, jestli nechcete, sledovat jak naposled vydechne.“ Samuel kývne a otočí se, jde ke dveřím. Dveře se otevřeli a rychle vyšel na chodbu a otočil se pohledem. Všiml si, jak se jen Mentorka natahuje rukou k němu se stále vyděšeným výrazem. Potom se dveře zavřely, když se Samuel procházel chodbou zpátky okolo stráží k výtahu. Všiml si, že výtah jede do jeho patra. Když už byl, blízko výtahu tak se otevřely dveře a v něm tři Fulvienci. Samuel se tvářil, že je nepoznává. Okamžitě co vystoupili. Samuel lehce zanadával. Od jednoho sloupu, u kterého stála stráž, se ozvala velká rána a potom začali jako domino explodovat ostatní sloupy, stráže byly zcela bezbranné a ti Fulvienci byli jedni z mála, kteří ten výbuch přežili. Samuela praštil velký kus úlomku do hlavy. Potom už jen ležel na podlaze a slyšel hlasy.

BC-305 někde v hyperprostoru.

Jack na můstku všem rozdává pokyny. „Takže dostali jsme zprávu, že naši lidé co se nedávno ztratili, jsou po smrti, ale já jim to nevěřím. A proto očekávám vaši připravenost na jakoukoliv situaci, která může nastat. Možná mají pravdu ale dokud si to neověříme vlastními silami, nebudeme věřit informacím proti strany.“ Všichni na můstku souhlasně kývnuli. Jack se pousmál a odešel z můstku. Ihned za ním se objevila Sára. „Dobře jsi to řekl. Jen doufám, že kvůli tomuhle nespustíme další válečný konflikt.“ Jack se pousměje. „Tohle zvládneme bez toho aniž, bychom poštvali někoho dalšího proti nám.“ Sára kývne. „Co by tak udělal Samuel?“ Jack pokrčí rameny. Mezitím BC-305 stále pokračuje hyperprostorem.